Expedice 2009: 1. den - odjezd z Prahy

Možná že se v mé reportáži o Sicílii moc nedovíte. Kromě toho jsem zvolil osobnější ráz bez větší snahy po objektivizaci. Koneckonců, vzpomeňte si na můj starý přípis, kdy jsem vyjádřil zklamání, že pojetí zájezdu nás zavádí na strašně malý kousek ostrova a že tudíž moc z jeho historie a památek nepoznáme. I proto jsem si začal hledat vlastní pojetí Sicílie. Tím se stalo jídlo. Svá ostatní libida jsem mu podřídil.

I z tohoto oceňuji, že se nám podařilo zachovat model stravování, který jsem tak úspěšně provozovali v chatce v Provence. Do mých představ sice zasáhnul fakt, že Vláďa Svátek odřekl účast a tak se naše vařící quattro už na začátku rozdrolilo, ale zase mne potěšilo, že zbyvší trio - Maruška Svátková, Vašík Soukupů a já - jsme byli zásadně pro. Marie se dokonce rozhodla vzít s sebou udici na chytání ryb a grilovací pomůcky. I když jsme do poslední chvíle nevěděli, jak vůbec budeme moci společné vaření organizovat, vše se nakonec jako v pohádce v dobré obrátilo.

• když to přeženu, tak odjezdu byl ve znamení smaženého sýra s hranolkami, který jsem si dal u pumpy v Nýřanech. Protože nešlo o kulinářskou bombu, popis této české obsese končím
• odjezd byl stanoven na čtvrtek 7. května 2009. Odjezd z autobusového nádraží u stanice metra Zličín-Praha. Účastníci zájezdu se měli dostavit v 17:00, aby nakládání kol bylo ukončeno v 18:00
• vedoucí zájezdu Petr si proto dělal pečlivě v seznamu účastníků puntíky přítomných - zvláště u naší skupiny, která byla nejrozsáhlejší - aby měl jistotu, že mu nikdo neschází
• do 17:30 byli všichni Voltkaři na místě srazu. Autobus přijel později o hodinu a půl
• u nakládání kol byly povětšinou dámy, takže Petr pány později zpucoval
• při výjezdu z Prahy nám bylo sděleno, že musíme ještě ke zmíněné pumpě v Nýřanech, protože tam na nás čekají řidiči jedoucí do Itálie. Ten v autobuse byl asi virtuální
• hranici jsme přejeli, aniž by jí kdokoli vnímal. Jeli jsme přes Rozvadov, Mnichovu a Brenner. Noční přejezd Německa a Rakouska a posléze i Itálií probíhal povětšinou v noci a vleže
• jeli jsme speciálním lůžkovým autobusem firmy Liška. Konstrukce byla pro nás novinkou, o které jsme roky dopředu slyšeli, ale v praxi neznali. Zjednodušeně: šlo o dvě řady paland po každé straně autobusu, kdy spí vždy dva lidé vedle sebe. Protože však není dostatek místa na délku těla, dochází vždy u čtveřice lidí ke kritickému okamžiku celého ležení, kdy šíři palandy sdílí osm nohou
• naštěstí, aspoň pro některé, nebyl autobus plně obsazen a tak někteří měli více volna kolem sebe
• se zaklíněnými nohami jsme jeli nocí vstříc italskému městečku Orvieto