Expedice 2009: 2. den - z Orvieta k jezeru Bolsena a zpět

Středověké Orvieto jsme navštívili už v roce 2005 a tak jsme raději sedli na kolo a jeli k jezeru Bolsena pod kopečky Monti Volsini. Za Etrusky. Pouze Aleš s Jitkou se odpojili, protože jejich cílem bylo úžasné městečko Civitávecchia.Myslel jsem samozřejmě v prvé řadě na jídlo. V kufru jsem neměl ani kus žvance a na tyčinkách jsem nemohl být závislý celý den. Zvláště v Itálii!

Hned za Orvietem jsme se nechtěně rozdělili a díky několika telefonátům s Olinou Z. se zase srazili ve vesničce Proprano. V každém případě k ní vedlo ošklivé stoupání. Bylo poledne a sluníčko peklo.

Ve vesničce jsme narazili na tavernu, kde dědkové hráli karty. Ke kafi jsem si dal místní chleba: focaccio. Spíše přeloženou pšeničnou placku, ve které byla šunka se sýrem. Většina ostatních si dala ke kafi zmrzlinu.

Další cesta se vrtěla mezi kopečky, s krátkými sjezdy a výstupy, než nastal poslední táhlý sjezd k hladině jezera Bolsena. Na typické pobřežní turistické třídě jsme si dlouho nemohli vybrat tu správnou restauraci. Nejhezčí na molu nebyla ještě v provozu. Nakonec jsme skončili v té, kterou jsme minuli jako první. Přestože to vypadalo, že personál ještě lyžuje, za chvíli mladá servírka nám srazila stoly k sobě. Většina si dala pizzu, Hanka R. své oblíbené gnocchi a já konečně něco místního: Fritto di Lagho. Což byly vlastně grundle doplněné velkou jezerní rybou. Kterou nemám tušení. Vše obalené v mouce a narychlo upražené.