Zhruba v té době naše "šéfka" řešila velké ubytovací dilema. Zda-li obsadit velký apartmán šesti lidmi a jednoho z nás poslat do čtyřlůžkáče s cizími, nebo naopak plně obsadit čtyřlůžkový pokoj a apartmán částečně obsadit s cizími. Nakonec se rozhodla po diskusi s individuály, že obsadíme velký apartmán, neboť to dává možnost společného vaření. Naše vařící trojice - Maruška, Vašek a já - totiž nabídla společné vaření všem zbylým individuálům. Černý Petr padl na Jirku Hampla, který byl poslán sólo do čtyřlůžkáče, zatímco já se spoustou postarších dam sdílel apartmán a najmě společenský pokoj s Vaškem. (Posléze se ukázalo, že Černého Petra drží spíše někdo jiný než Jirka Hampl.)

Program toho dne byl jednoduchý: žádné kolo, ale na pláž, na sluníčko. Ale hlavně nakoupit! Pro mne to byl jednoznačně úkol číslo jedna, neboť, jak už jsem poznamenal, jsem neměl mezi svými věcmi kousíček žvance. 

Zkrátím to s tím jídlem: nakoupit šli všichni. Někteří pouze doplnit zásoby, ale náš apartmán musel provést generální nákup. Nakupovalo se pro naši první společnou večeři. Nakonec volba padla na mnou již na pevnině vyhlédnuté těstoviny (krátké uštípnuté rovné rohlíčky), ke kterým jsme koupili pesto pro jeden chod, a pro druhý boloňskou omáčku se sýrem grand paddano. A samozřejmě zeleninu na salát. 

Zkuste v italštině říci: Potřebuji tak zhruba 200 až 300 gramu tohoto sýra. Krámský jinou řečí nemluvil. Vše však dopadlo dobře včetně nákupu sicilského vína. První večeře byla bez chyby. Jiřík H. přes známost společné večeře se nedostavil, přestože byl sedmým členem stravovacího týmu (byla to jeho poslední chyba).

Toho večera z nás balkón už nikdo neopustil. Pominuli jsme i návštěvu sousedů.