Autobus nás provezl městečkem Capo d´Orlando a zajel s námi zhruba pět kilometrů blíže k domovu po romantické silnice vinoucí se podél pobřeží. To mne trochu vztekalo a rozhodl jsem se vrátit. Capo d´Orlando bylo typické výletní městečko, kde pobřežní komunikace oddělovala penziony od několikakilometrové pláže. Městečko žilo pracovním dnem, i když nikdo zjevně nikam nespěchal. Jako já u dopolední výborné kávy. 

Pobřežní komunikace směrem na Milazzo je skutečně velmi romantická. Nad mořem a pod vysokými skalami. Na mysu Orlando sice stojí kostelíček, ale výjezd k němu byl příliš prudký. To radši rovnou do další vesničky Brolo. Cílem byla pevnůstka tyčící se nad starým městem. Chráněná spletí uliček, kdy bylo nutno mnohokráte couvat či vynášet kolo po schodech. V posledku bránil pevnost tmavovlasý Ital. Zbraně byl ochoten složit až po zaplacení vstupného. Jindy, chlapče! Na východním okraji Brola žil rozsáhlý trh přilepený na zeď hřbitova a tak asi rušil věčně spící Sicilany. Typické, až příliš výstavní náhrobky. Asi ve snaze přetrumfnout vedlejší rodinu. Velikostí připomínaly sklípky na moravských vinicích. Oddech dávno zemřelých zjevně čilému kšeftu nevadil.

Další přímořskou vesničkou byla Gioiosa Marea. S podobnou pláží jako u obou předchozích letovisek. Další pokračování podél moře a skal bylo uzavřeno. Kvůli sesuvům. Betonové bloky však kola hravě překonaly. Ne všechna. Skupinky jedoucí na čele našeho zájezdu měly pech. Holt první budou poslední a ... V době jejich příjezdu stála u stopky ještě hlídka a vykázala je. Při objížďce musely překonat prudký kopec. Chudáčci!