Expedice 2009: 7. den - vyjížďky v okolí San Saba

Takto zubatou trasou jsem se dostali až na samotný okraj Milazza. Před městem stála hradba rafinérie a dalších průmyslových komplexů. Objíždět rozsáhlé průmyslové předměstí Milazza po hlavních třídách se mi nechtělo. Mys byl vzdálen ještě dobrých 15 kilometrů. Jízda k tomuto cíli znamenala odpustit si odpolední koupání v rámci programu kolo-pláž. Tak jsme to otočili, nafotografovali několik provozů s výrobou zámořských jachet a stejnou cestou cikcak jeli zpět. Občas se zastavili na kafe, které nám servírovali asi nocí unavené číšnice.

Na zpáteční cestě jsme se snažil protlačit se po pobřeží i vesničkami mezi Villafranca a San Saba. Ukázalo se to velmi komplikované. Často jsme museli přes soukromé pozemky, couvat ze slepých konců a nakonec jsme to vzdali a vrátili se na hlavní pobřežní komunikaci.

Na pláži se mezitím děly věci. Jitka P. (zkuste hádat která) a Maruška S. se údajně opalovaly na vzdálené divoké pláži bez horní části plavek a vyprovokovaly tak téměř polovinu Sicílie k návštěvě zdejší pláže. Jeden chudák to nezvládl a musel to - podle zlých jazyků - řešit s parťákem Onanem. Místní dotěrové byli až tak dotěrní, že na ně Maruška musela vzít klacek. Prý už to na moři mnohokráte zažila.

Kouzlo vzdálených dun si užila i další skupinka toho dne také provozují program kolo-pláž. Kvůli rychlejšímu návratu však vystoupala na kolech divokou přírodou přímo nad San Sabou. Před hotelem se toho dne slunilo jen torzo Voltkařů, kteří si odmítli ušoupat nožičky pochodem k dunám. Odpoledne u moře bylo příjemné, i když o vodě to až tolik nemohu tvrdit. Kachny ovšem se mnou nebudou souhlasit.

A ještě k tomu jídlu! Náš ansámbl si toho večera udělal poprvé barbecue přímo na pláži. Díky Marušce jsme mohli grilovat. Pekly se jehněčí a vepřové klobásy. Až do noci. Romantika!