Siestu u snídaně atakoval nedočkavý Jirka H. v cyklistickém. Psychika apartmánu byla ještě úplně jinde. Odešel s nepořízenou hledat jiné šílence, co by vyrazili brzo (myslím, že nikoho nenašel). 

Maruška s Jitkou přemýšlely o jednoduché trase podél pobřeží. Ani Olině a Vaškovi se do kopce nechtělo, neboť si část k vrcholu Antennammare ušlapali přede dvěma dny. Vašek snul plány o přesunu na druhý konec Sicílie za použití rychlíků a letadel. A cestoval.

Předchozí večer byla na moři bouře. Prudké poryvy větru shazovaly oblečení. Nic dobrého pro jízdu na hřeben. Ale co doma? Ukopat se k smrti? Nevyjet na plánovanou metu by bylo nečestné a nesportovní. Podobného názoru byla i Hanka R. Dohoda zněla, že jedeme nahoru, ale "piano". Prozkoumal jsem mapu a konstatoval, že do prvního sedla ve výši zhruba 600 metrů to bude tvrdší, ale další stoupání (500 m) je na delším úseku a tedy brnkačka. (Bylo to obráceně. Sedlo bylo 400 metrů, takže na "delší" úsek zbylo 700 metrů. Brnkačka to nebyla.)