Výšlap jako za stara 2009: Česká Sibiř - sobota 24.10.
| Trasa: Votice nádraží - Votice náměstí
- zelená - Šibeniční vrch - silnice - Líštěnec -
zelená - Kouty - Dolejší mlýn - cestounecestou - Arnoštovice
- kolem potoka Mastník - průchod pod železnicí - závory
u Heřmaniček - severozápadní roh Heřmaniček a dál směrem
na Velké Heřmanice - rybníčky pod statkem na kraji Velkých
Heřmanic - Mrákotice - silnice - Chotětice - Divišovice
- cestounecestou podél Divišovského potoka - Strnadovský
mlýn |
- Jarda Kafka odřekl účast v pátek večer, Petr Bruner v
sobotu ráno těsně před odjezdem
- obsadili jsme velmi výhodně vlak, jel však jinam. Ve správném
vlaku jsme obsadili také výhodně kupé
- Pavel Hrabánek se popral se sekanou a nakonec dal
zbytek psovi Jany Jelínkové
- na Šibeničním vrchu jsme nechtěně sešli ze zelené
turistické, aspoň podle starých map
- v Líštěnci jsme si nabrali do kapes ořechy
- v Koutech jsme narazili na první památku - zříceninu
hradu
 za Dolejším Mlýnem jsme nechtěně sešli ze značky, ale
aspoň začalo svítit slunce- ve "Smilkově" jsme dali krátkou svačinku a pak
jsme začali hledat cestu ven z vesnice. Hřbitov za vesnicí
byl divný a místo asfaltu byla polní cesta. Bylo to divné,
ale nás to neťuklo. Koneckonců Heřmaničky byly na dohled
- při cestěnecestě přišel náš vůdce Pavel Hrabánek na
to, že jdeme úplně jinudy. Smilkov nebyly Smilkov, ale Arnoštovice.
Vše podle map zase sedělo
- na potoku Mastník jsme narazili na starý tunel a léta
nepoužívanou cestu, na druhé straně jsme vylezli na
silnici od Drahnova a na přejezdu začalo velké přetahování,
zda-li sejdeme do Heřmaniček na pivo nebo budeme pokračovat
ve zkratkách. Pivo prohrálo. Kvůli Honzovi Mojkovi, který
pro něj nezvednul ruku. Někdo říká, že jsem to zavinil já,
protože jsem čelo skupiny stáhnul, přičemž už mělo sto
metrů směrem na Heřmaničky k dobru. Jenže jsem vyvolal
velký chural a patřil k prohravší skupině
- před Velkými Heřmanicemi jsme u statku opět zamířili
zkratkami a konečně došlo na buřty. Místo u rybníčka
bylo romantické, "lavička" jak vyšitá a voda na
udušení ohně. Dokonce tu pro nás byly připravené klacky
na buřty
- asi po hodinové přestávce jsme proběhli lesem a sešli
do Mrákotic a pak dál po silnici na Chotětice, kolem strašného
statku dál do Divišovic. Nikde nebyla hospoda. Zbývalo
dorazit do Strnadovského mlýna
- závěr cesty byl asi nejméně cestou, byť jsme šli po
staré úvozové cestě. Leč již hodně zarostlé
- konec cesty byl rychlý, v pět už jsme byli na hotelu, takže
většina se hned pustila do večeře
- Franta Šíma vyloudil i kytaru od místních. I Bobo
nakonec po velkém zdráhání hrál
|