Slovensko 2009: 2. den - Repiská/Ostredok

• U hoteli Ski už lilo jako z konve, tak jsme do něj vlezli. Měli výborný štrůdl.
• Leč i v této restauraci se čas časem naplnil a my museli dál. Stále nám zbývalo ještě 2,5 kilometru chůze do nejprudšího kopce po silnici.
• Zbytek cesty nebyl žádná zábava. Voda nám tekla po kolenou.
• Kolem páté jsme po vysilující celodenní trase byli konečně zpátky. V té době již prostor před barem okupovala ranní skupina, která nakonec Ďumbier nedobyla. Těsně před námi také přišla skupina, která odbočku na Ostredok našla. Ta držela v rukou příliš malé skleničky na pivo a pochvalovala si, že cestou viděla spoustu hrobů válečných odvážlivců a že měla tu kliku a navštívila Peknu vyhliadku. I když z ní viděla kulovka.
• Další skupina - z Lúček - dorazila až o kus později autobusem, protože se zadrhla u cimbálu.
• Úplně poslední přišla spokojená dvojice Pečů, která dlouhý okruh přes sedlo Javorie překonala. Jitka Pečová si pochvala dvě věci: délku trasy a velký bobek na cestě. Aleš Peč nedokázal odhadnout stáří medvědích exkrementů, protože se z nich už nekouřilo.
• Opět po výborné, byť společné večeři jsme požádali o zprovoznění přilehlého hangáru a oheň v krbu. Personál vše promptně provedl. Od té chvíle jsme všichni bojovali se zimou, která se do stanu vkrádala. Oheň byl spíše pro okrasu. Personál nás postupně zásoboval plédy nebo jsme si je snášeli z pokojů. Jinak to nešlo. Kosa byla veliká.
• Strasti však neměli žádný vliv na muziku v podání Jirky Hory, avšak zejména Jardy Kafky (i Franty Šímy). Jirka se posléze rozhodnul již nehrát a raději tančil na stole s dalším Jirkou, Hamplem toho jména. Posléze spočinul v náruči Martina Dreslera a stali se nerozlučnou dvojicí. 
• Večer byl stále milejší, jak přibývalo různých věcí. Například dek.
• V úplném závěru nás bylo pět. Jak jinak.