Slovensko 2009: 3. den - Luková - Široká dolina - Lúčky

• Do hotelu jsme došli tradičně, po asfaltu, protože autobus nám dávno ujel a další jel za dlouho.
• Před hotelem jsme narazili na skupinku od Ďumbieru. Před chvílí sjela lanovkou. její členové byli spokojeni, i když inverze na hřebenech měla barvu a neprůhlednost mléka. Nejvyšší vrchol Nízkých Tater údajně dobyl pouze Michal a Jana Svátkovi. Ostatní to opět otočili dolů v Demänovském sedle. 
• V pět hodin čekala téměř všechny doobjednaná večeře a v šest autobus vezoucí nás do Liptovského Mikuláše k vlaku. 
• Většina lidí byla najedena, ne já. Proto jsem mašíroval směr centrum města a kousek za gymnasiem našel útulnou restauračku. Nebylo moc času, proto měla večeře přesný časový průběh. Jarda Kafka jej stále měřil. Servírka slíbila, že večeře bude za 20 minut. Ještě na konci 18. minuty na stopkách to vypadalo, že kuchař nehnul rukou. O pár vteřin později bylo vše na stole. A bylo to výborné. Jen ten Šariš nebyl stále dokonalým pivem. Stopky byly spuštěny i kvůli rychlosti placení. Ale světě div se, i tento dílek dne proběhl dokonale. Servírka nás vyřídila během hodiny naprosto bez problémů. Sedliacka špecialita sestávala z bramboráků a plátků masa na nich. Bylo to velmi dobré.
• Nádraží bylo nacvakané lidmi, ale když odjel rychlík do Košic, zbývali už jenom Čehúni - my. Než se nalodí 35 lidí jedněmi dveřmi vagonu, to trvá! Vyskočil jsme na schůdky jako poslední a za mnou už průvodčí mávali jako divoké vosy.
• Kupé č. 91-96 se tentokráte chovalo ukázněně. Hlavně, Pavel Schmidt nezpíval, i když jednou pokus nasadit tón provedl. Zapadli jsme do loží daleko dříve, než jsme zvyklí. Přeciť jenom ranní probuzení kolem půl čtvrté by mohlo být tvrdé.
• Daleko více slavilo kupé kolem Honzy Trnky.
• Před čtvrtou nás v Praze nikdo nevzbudil. Nebyli jsme totiž v Praze.
• V Praze jsme byli až v šest. Pepa Piškula viděl v Olomouci vykolejený nákladní vlak, všude kolem policajti a nádražáci s baterkami.
• Opožděný dojezd byl pro mnohé problém. Martin Dresler se připravoval rychle na jednání, Pavel Schmidt počítal čas, který mu zbývá do porady, a Aleš Peč údajně zvládal služební leteckou cestu do ciziny jen za cenu koupě obleku přímo na letišti.
• Kdo mi stačil sdělit svoje dojmy z proběhlé akce, byl nadmíru spokojený. Zejména si účastníci pochvalovali, že na cestě do hotelu i z hotelu neztráceli čas nějakým přihlouplým šlapáním. A že k tomu vše fungovalo bezvadně. Jenom Jarouškovi Kafků trochu ryl jazykem, že rýže poslední večeře nebyla tak úplně dle jeho gusta. 
• A tak mne napadlo, abych udržel nastavený vysoký standard akce, že za rok budu ještě držet dozor v kuchyni.