Dolomity 2010 (16.): 3. den - ferraty Nico Gusella (popř. Portón) a Vecchia

• závěr tohoto kamenného údolí je přehražen zhruba 50 až 100 metrovým srázem. Ten jde zdolat právě pomocí feráty Vecchia. Jde z větší části o sestavu kramlí a lanových úseků. Nejtěžší je asi poslední kramlový úsek. Ani ne tím, že vede v úzké skalní skulině, takže může být problém protáhnout batoh. Spíše je těžší tím, že po posledním lanovém úseku je trochu problém se přesunout k první horní kramli závěrečného sestupu. Nutná zvýšená opatrnost
• hned pod ferátou již traverzuje nádherný horský chodník - cesta číslo 721. Ta teprve v úplném závěru začne prudce klesat, aby se přiblížila vesničce San Martino di Castrozza. Serpentinuje kamenným suťoviskem a nakonec doběhne na širokou šotolinovou cestu. Zde je potřeba se rozhodnout, do které části San Martina chce chodec dojít. Jestli do spodní, musí pokračovat dál dolů po cestě číslo 22. Jestli k lanovce, tak po vrstevnici po cestě číslo 721/722 a teprve v závěru si pohlídat, aby na rozdvojce šotolinových cest šel to levou, mírně se svažující (první levou už minul, mířila k soukromému pozemku a byla označena cedulí slepá cesta)
• v 17:00 jsem byl u lanovky. Cestou jsem, dohnal dalšího kulhajícího, Radka Dolečka a oba nás předehnal Jarda Sedláček. Nemaje nic na práci, dolů běžel. Šťastný to muž.
• do příjezdu autobusu zbývaly dvě hodiny. V hospodě přímo u lanovky už seděli kamarádi Michala Svátka a tak jsme se k nim přicukli. A po nás další a další
• servírka byla trochu nesvá ze samých velkých piv. Ale zvládala to
• po sedmé nás v rychlosti nabral autobus a vyvezl do sedla Rolle. Tady na nás čekala další skupinka. Začalo převlékání, poslední fotografie, když z mraků vykoukly nejvyšší vrcholky Paly, a hurá domů
• zábava v autobuse postupně chcípala, protože ji nebylo čím podporovat. Naštěstí jsme zhruba po hodině jízdy z hor zastavili u pumpy. S Martinem Cahákem podobně jako ostatní jsme koupili čtyřlahvový vinný dárek. Na rozdíl od ostatních podárečků, kteří s láhvemi směřovali ke svým maminám, my jsme se jali otevírat jednu láhev za druhou. A pracovali jsme na nich vespolek, dokud je nenaplnil vzduch. Zvláště nám chutnalo bílé s názvem Primmittivo
• i přes toto intermezzo jsme záhy upadli do mrtvolného limbu a snažili se přežít co nejvíce času a nebýt zcela grogy. Nevím, komu se to povedlo, já grogy byl
• v Praze jsme nebyli úplně ideálně brzo a včas, abychom se vyhnuli kolonám. Však také Pavel Schmidt běsnil, že nestihne ranní poradu. A jak jsme mu to přáli!
• za rok při mučení zase nashle!