Sardinie 2010: 2. den - Livorno - Olbia - Isola Rossa

• Dopolední čas utekl na palubě trajektu docela v pohodě. Vyvaloval jsem se na lavičce tvář vystrčenou ke sluníčku. Chvílemi jsem i pospával a moc vliv slunce nekontroloval. A tak se stalo, že ještě než jsem vstoupil na půdu Sardinie, už jsem byl značně ožehlý sluncem. Možná i vovařený.
• Brzký popolední přejezd vnitrozemí Sardinie na trase Olbia - Témpio Pausánia - Isola Rossa proběhl bez většího vzrušení. Snad až na výhledy na pohoří Monte Limbara, které nás čekalo jeden z následujících dní. Za okny se míhaly korkové duby. Žádná česká dubiska to nejsou. Takové jablůňky. Hlavní kmen mají zbavený kůry, která se zpracovává v oblasti Témpio Pausánia. Údajně je Sardinie vývozcem korku číslo jedna. Za zmíněným městečkem nám autobus na vyhlídce na chvíli zastavil, abychom si mohli prohlédnout Měsíční údolí (Valle della Luna) se skalisky Mnich a Ježibaba.
• Pak jsme se objevili na hraně náhorní části této krajiny, pod námi bylo městečko Trinitá d´Agultu a hluboký pád k moři. V tomto městečku autobus málem uvízl, protože kvůli lidové veselici nás vyhnali do bočních uliček, kterým jsme projeli jen o fous. Zhruba po několika serpentinách jsme se ocitnuli v nížeji položené obci Paduledda, aby nám bylo jasné, jak vysoko budeme muset každý den vyjíždět od moře. Řeknu to jedním slovem: hodně.
• Na kraji bývalé rybářské vísky Isola Rossa, nyní docela rozrostlého turistického městečka, nás autobus vysadil a několik italských autíček nás rozváželo po středisku. Nakonec jsme nebyli až tolik rozstrkáni, jak jsme se obávali. Aspoň tři apartmány byly těsně vedle sebe a na stejném patře.
• A začalo seznamování, co má ten a onen, a co my ne a oni jo. Hlavní rozdíly mezi naším apartmánem a sousedním obsazeným Rybaříky a Kozáky: my měli veliký balkón, na kterém se dalo vegetovat, čili trávit celý den. Sousedi měli jakousi pavláčku, kde akorát mohli sušit prádlo. To nám se tam ještě vešla kola. Jejich každý pokoj z celkového počtu dvou měl vlastní koupelnu s WC. My měli jedno dohromady, ale s pračkou. Sousední luxus byl vyvážen tím, že ten luxus byl prapodivný. Při sprchování se muselo sedět téměř na míse, jak byly koupelničky malé. A pak už to bylo celkem srovnatelné.
• Jen jsme rychle vybalili a šup do městečka na korzo seznámit se s místními podmínkami a nabídkami. Ať už nákupními, restauračními, kavárenskými a plážovými. Nabídka ušla a hlavně bylo zjevné, že mnohé služby teprve začínají fungovat. Už ani nevím, co jsem ten večer jedl, ale vím, že jsem velmi spokojeně strávil spolu s dalšími kolegy večer v jednom z barů. Na kafi a na víně. Místní víno, čili vino locale mělo zvláštní chuť. Dost připomínalo známou řeckou reicinu.
• Ještě musím zmínit, že tu noc jsem poprvé a naposledy opustil společnou ložnici s Bobem. Kvůli chrápání. Detaily však příště.