Sardinie 2010: 9. den - Santa Teresa Gallura - Capo Testo - Isola Rossa

• Cestou jsem fotografoval a zkoušel najít zkratku na hlavní zpáteční silnici. Nenašel. V zatáčkách nad Santa Reparata kolem mne prosvištěl Jindra G. na silničce, které zcela zjevně nic jiného než jízda na kole nebavila. Koneckonců když jsem dojel na parkoviště a vstup k mysu Capo Testa, Jindra to již obracel. Byl to prostě rychlík.
• Prohlídka Capo Testa byl asi jeden z velkých zážitků na Sardinii. Moc jich totiž nebylo. Akorát že po skalách se v cyklistických botách lezlo špatně. Proto jsem musel prohlídku zkrátit.
• Cestou zpět jsem myslel, že jsem potkal další naše lidi mířící na mys, ale byly to sousedi. Němci.
• Vrátil jsme se zpět do Santa Teresa in Gallura aniž bych kromě Jindra kohokoli potkal. A tak jsem se vydal domů sám samotinký. Nijak mi to nevadilo. Chtěl jsem hledat terénní cesty poblíž moře, což by se možná každému nechtělo. 
• Nejdříve jsem sjel z hlavní silnice u pláže Renna Maiore. Bohužel jsem záhy zjistil, že většina těchto sjezdů je slepých. A tak jsem zase jinou cestou vyjel na hlavní silnici.
• Po druhé jsem zkusil odbočit u pláže Lu Littaroni. Tentokráte jsem byl úspěšný. Souběžně s hlavní silnicí vedla cyklistická stezka, která naštěstí po kilometru odbočila k vodě a dál vedla podél mořského pobřeží. Bohužel také ne až úplně nakonec. Po čtyřech kilometrech jsme musel zpět na hlavní silnici.
• Bylo chvíli po poledni, když jsem dojel k odbočce do městečka Vignole Mare, kde byla další pláž.
• Dal jsem si mušle a lá marinara. Nejběžnější recept. Ale zdejší byly chuťově bohatší. Bylo v nich více koření a asi také smetany a vína. Byly výtečné.
• A pak zase zpátky na hlavní silnici, protože ta začal konečně stoupat a oddalovat se od moře.
• V dálce přede mnou od nějakého bistra vyrazila dvojice cyklistů. Podle trika jsem hádal Věrku H. A tak jsme se dvojici snažil dohnat. Nešlo to. Zůstávala stále ve stejné vzdálenosti. To začalo být na Věrku podezřelé. Před odbočkou na Costa Paradiso dvojice zastavila. Šlo o naši průvodkyni a jednoho z řidičů. Věrka naopak v místním bistru již seděla s mnoha dalšími Voltkaři. Byl nejvyšší čas na pivo. Vedro bylo husté.
• Zbytek cesty jsme jeli poměrně společně. Leč "zkratkou" přes Cala Rossa nikdo se mnou nejel. Pro nejistý terén. Raději si to vyšlápli do Paduleddy. Kde ovšem navštívili hospodu s Toníčkem.
• Já to vzal zkratkou a uznal, že to asi pro některé nebylo. Ne kvůli hadům, ale terénu.
• Opět jsme se sešli na terase u vína. Časem k nám přibyli i Vláďa K., který Bobovi spravoval chybějící drát. Praskl.