Sardinie 2010: 11. den - jízda k plážím Villadorie

• Hledání pláží v ústí říčky Fiume Conghise není jednoduché. Odboček k moři spousta, ale mnohé slepé. Dovedou sice člověka k písečné kose, která se ve výši pěti metrů táhne po celé délce pobřeží. Po překonání hřebene se ukáže, že na každou stranu jsou sice kilometry písku, ale civilizace žádná. Ani lidi. Pusto a prázdno.
• Takto jsem zatočil vícekráte. Nechal kolo pod písečnou kosou a došlapal na břeh. A pak zase zpátky.
• Nakonec jsem se dostal k ceduli Baia delle Mimose, což byl název písečné kosy, kam jsem mířil. 
• Začala malým turistickým střediskem a pokračovala nezpevněnou cestou s mnoha dřevěnými chodníky směrem k moři. Lidí u moře bylo stále minimálně.
• Na úplný konec jsem s kolem dojel. Ani se to nedá. Stačilo, že vidím proti sobě pláž San Pietro a Mare a točil jsem domů.
• Konečně jsem nejel proti větru, i když zase tak silný nebyl. 
• Celý den nebylo naštěstí takové vedro jako předchozího dne. Slunce přikryly občas mraky. Dusno ale bohužel bylo. Které rušil jenom větřík, který foukl po chvilkovém zakrytí slunce mraky. 
• Při návratu do Badesi jsem musel už rychle do supermarketu si koupit pivo. Dal jsem si k němu tatranku a to mne zachránilo.
• Vše se nějak obrátilo. Do kopce k Paduleddě jsem šlapal jak o závod. Cestou na mne zachrochtalo divoké prase. Zrychlit jsem nemohl, protože jsem jel do kopce už tak docela dost rychle. Ale byly mezi námi svodidla a tak jsem činnost prasátka neřešil.
• Pak už zbýval "předposlední" sešup do Isola Rossa a tím bikování na Sardinii skončilo. Pro mne.
• Večer byl opět tipicci. U moře s grilováním. Tentokráte jsme měli vedle ryb ještě naložený bůček. Trochu jsme se přejedli. 
• Se zapádem slunce přicházeli další naši lidičkové. Těšili se na muziku. Já šel naopak domů. Únava se do mého těla asi vkradla více, než jsem si připouštěl.
• Na terase jsem si hověl v klidu pozdního večera. Když tu se objevili muzikanti. Na pláži se jim nějak nelíbilo. Dokvačil i Jarda s Radkou. A tak se opět hrálo u nás. Hrál Jarda. Bobo se šetřil na jízdu na lodi.
• K půlnoci muziku zrušila bába bydlící nad námi. Bušila opakovaně do našeho stropu, takže jsme podlehli přesile smetáku. Měla pravdu. Ráno říkala, že nemůže spát. Taky proč chodí spát, když noc je mladá, že?