Sardinie 2010: 12. den - odjezd, návštěva
Olbie, noční trajekt do Livorna
Bus:
Isola Sarda - Olbia ...
celkem 0 km |
- Je možné, že v den odjezdu ještě někdo na kolo
vyrazil. Ale musel brzy ráno, protože kolem 12. se musely
kola odevzdat. Já už nikam nejel.
- Naopak jsem se svými spolunocležníky sebral, odnesl
batohy a odvedl kolo k autobusu a šli si sednout do jedné z
místních kavárniček u přístavu. Dali jsme si kávu a
postupně se snažili vyluštit, co píší italské noviny.
Moc jsme toho nepřeložili.
- Lidi přibývali a čekali na autobus.
-
 A pak se jelo. Známou cestou přes Témpio Pausánia.
- V Olbii jsme zastavili nedaleko přístavu. Většina se snažila
najít nějaký podnik s jídlem. Moc času totiž nezbývalo.
První restauraci jsem opustil. Musel bych sedět venku, nic
zajímavého nenabízeli, tedy plody moře jo, ale já už chtěl
něco jiného.
- Tak jsem se sám vydal hledat centrum. Narazil jsem na hlavní
třídu, procházel uličkami v jejím okolí, dal si
zmrzlinu, narazil na Boba s Horovými, kteří sháněli tabák
kvůli cigaretám. Odloučil se od nich a přímo na hlavní třídě
si sedl k malému stolku, dal si víno a pizzu a pozoroval místní
cvrkot.
- U autobusu jsem stihnul ještě jedno kafe a už hurá do přístavu
a na loď.
- Do lodi jsme pronikli mezi prvními a obsadili jedno z mála
míst, kde se dalo natáhnout mimo kajuty. Moc takových míst
totiž na trajektu nebylo. Polovina našich lidí zalezla
naopak do kajut. Asi udělali dobře.
- Jarda K. se zdráhal hrát na kytaru, protože v blízkosti
bylo dětské hřišťátko. A děti koukali na televizi. Já
mu stále říkal, ať na ně dlabe, že jim je to také
jedno. Dlouho se zdráhal. Pak začal hrát a bylo hned zřejmé,
že nikoho rušit nebude. Na lodi byl totiž docela velký
hluk.
- Kolem půlnoci se loď uklidnila a Jarda skončil. Část už
různě polehávala.
- Problém spaní byl v tom, že na palubě nikdo nezhasnul.
Museli jsme si přehodit něco přes hlavu. Vrtěl jsem se
celou noc, i když jsem měl prášek na spaní.
|