Šlapárna 2010: Homole - Kocába

Trasa: Nová Rabyně (penzion Janata) - modrá - Nová Třebenice (restaurace V proudech) 2,5 km - Třebenice (U Taterů) 0,75/3,25 km - rozc. Kolná 1,25/4,5 km - červená - Homole - nádrž 1,5/6 km - cestou necestou/zelená - rozcestí pod Leštinou 1/7 km - zelená - Štěchovice 2/9 km - žlutá - údolí Kocáby - Pod Masečínem 4/13 km - modrá - Údolí Kocány 1/14 km - modrá - Bojanovice (Makarská) 2/16 km - modrá - Bojanovice chaty 1/17 km - cestou/necestou - Hvozdnice chaty 1,5/18,5 km - scestí se žlutou u Hvozdnice 1,5/20 km - žlutá - Bojov st. 1 (ukazatel říkal 2,5 km)/21 km

• snídaně ve formě bohatého švédského stolu byla výtečná. Kdo chtěl, ještě si mohl dát česnečku nebo vývar s knedlíčky
• naše řady opustila při odchodu Olina Znamenáčková, která kvůli bolavým kolenům jela domů autem s Karlem
• v polovině trati nás plánovala navíc opustit Ivana Kozáková
• ním cílem byl vrch Homole a přečerpávací nádrž Štěchovické přehrady nad Štěchovickou přehradou a nedaleko obce Slapy
• leč náš výstup zabrzdila zastávka v pověstné restauraci U Taterů na vrcholu obce Třebenice 
• nádrž jsme dosáhli hravě. A pak začala bojovka. Šlo se cestou necestou, protože jenom mastňáci chodí po trase. Petr B. to nezvládl a raději zamířil pro jistotu na nedalekou červenou. Všichni ostatní včetně Ivany K. to šoupali příkrými svahy. Jenom malomyslní mysleli, že jsme mimo. Mnozí pravili, že se už nikdy nesvěří péči Jirky M. V jednu chvíli to sice vypadalo nejistě, ale zelená značka byla nalezena tam, kde měla být
• na kraj Štěchovic jsme se dostali se zhruba dvoukilometrovým náskokem před Petrem B.
• Ivana K. se hrdinně rozhodla, že neodjede domů a bude pokračovat
• všichni už snili o pečení buřtů, jenže údolí Kocáby je velmi dlouho zapleveleno chatami. Teprve za rozcestím Pod Masečínem bylo jasné, že opouštíme civilizaci. Mnozí si museli odpočinout, protože je bolely nohy, kolena, kyčle. Jirka M. a Pavel H. vyrazili dopředu, aby založili oheň, nařezali klacky a přivítali milovníky buřtů. Jak se stalo, tak se udělalo
• když se páni "hasiči" rozhodli likvidovat uhlíky, tak se mnohé ženy neměly k odchodu
• pochod údolím Bojanovického potoka bylo mazlavé
• v Bojanovicích jsme hned zamířili do hospody. Část už chtěla odjet z této vesnice, když zjistila, že už dál nemusí pochodovat a že mají autobus až na Smíchov pod nosem
• většina ale nakonec podlehla vábení hospody v Bojově a tak na autobus čekala pouze Jitka Permanová
• pochod směr Bojov vypadal sice s mnoha problémy, takže se opět ozvaly kritické hlasy na adresu Jirky M. Zvláště se hroutil Petr B., který si už připravoval 500 Kč na taxík do Líbeznice
• malomyslní nevěřili, že nádraží v Bojově stihnou. Pravda, pochod měl svá úskalí, ale když se každý zpětně ohlédne, tak  Jirka M. vedl skupinu v podstatě bez chyby. Akorát že změna cíle, tzn. Bojov místo zastávky Bojanovice, byl o kus dál, než se původně zdálo. Když ukazatel říkal 2,5 kilometrů k nádražíčku a zbývalo 20 minut, nikdo nevěřil, že se to stihne. Stihlo a ještě byl čas dát si panáka nebo pivo. Pravda, usoužené nohy v rychlém závěru plakaly
• vlak přijel načas, v 18:12, nastoupila však do něj jenom část. V hospodě na nádraží v Bojově totiž hrály kytary a Jirka Hora na poslední chvíli zavelel: jedeme dalším vlakem a jdeme dovnitř. Mnozí mu podlehli. Takže nakonec na hospodu v Bojově došlo
• jenom Jirka M. musel odjet příliš brzo, protože si pro něj přijeli z domova