Slovensko 2010: 2. den - Zadielská tiesňava

• Sestup k začátku/konci Zadielskej tiesňavy byl ještě dlouhý. Zadielskou chatu jsem minul, protože jsem se snažil stihnout vlak ve čtyři odpoledne. Nechtělo se mi čekat na Zadielu další čtyři hodiny.
• Při sestupu tiesňavou mne už nohy, zvláště na chodidle dost nepříjemně pálily.
• Když jsme konečně dorazil do vesnice, blaženě jsem se posadil v kiosku, jediném to podniku na cestě (vyjma Zadielskou chatu, která malinko bokem). Měl jsem čas na jedno pivo a vychladnutí nohou.
• Další kilometry po asfaltu na vlak byly trochu mučením. Opět se za mnou táhly dva čoklící.
• Ve Dvorníkách jsem nabyl pocitu, že nádraží někde zmizelo. Nezmizelo. Trať vedla v záhlubni. Ono to nebylo nádraží, ale plechová bouda. Na vlak již čekali Bobo F. a Daria B., kteří jeli do Zadielu taxíkem. 
• Vlak přijel za 10 minut. Během jízdy od nás nikdo nechtěl peníze.
• Od nádraží v Lipovníku nás ještě čekaly dva hnusné kilometry do vesnice.
• Chvíli to vypadalo, že restauraci Lacinál mineme. Mně se chtělo docela spát a hlavně dát pokoj nohám. Nedal jsem. V Lacinálu jsme byli tak dlouho při máslovici, až nás dojeli všichni ostatní o čtyři hodiny později, zatímco my mezitím poznali téměř kdekoho v hospodě. Zejména Laja.