Slovensko 2010: 3. den - Krásna Hórka nebo Silická planina

• Za hradní bránou jsem narazil na Jirku H. a Danu S., kteří nebyli v naší první skupině při prohlížení interiéru hradu. Do další prohlídky však zbývalo pět minut, tak jsem se k nim přidal. 
• Provaděčka se snažila od nás oddělit jediného pána, který si zaplatil fotografování. My ostatní fotografovali polotajně. Skupina byla tak rozcouraná, že milá dívčina z hradu neměla o ničem přehled.
• Její výklad byl slušný v mezích možného. První skupina měla údajně skvělou průvodkyni. Škoda.
• Návštěva hradu byla zajímavá. Mimo jiné i tím, že jde údajně o nejzachovalejší hrad na Slovensku.
• Po hodinovém prohlížení jsme seběhl strání od hradu a natrefil hned na Boba a Dariu, kteří už to nemohli v druhé hospodě vydržet. Prý hrozný personál i nabídka a tak to doporučili všem ostatním, kteří se tam nahrnuli. My ve třech šli zase do motorestu, kde byl klid a pohoda. Dal jsem si jelení guláš, divinu ze jeleňa.
• A pak jsme úplně stejnou cestou po žluté zase šlapali kolem prasátek, která mohla být schována v poli. Kdo ví, co to bylo za plodinu? Vika?
• Na kraji vesnice nám to nedalo a ještě naposledy jsme zapadli do Lacinálu. Na máslovku samozřejmě.
• Pak už jenom probíhalo balení, kdy někteří byli nervózní, neboť jsme průběžně vyhlašoval odjezd. Asi to nebyl úplně bezva humor. Jitku P. to tedy nebralo, i když to možná bylo kvůli synovi Petrovi, který si z odjezdu zase až takovou hlavu nedělal.
• Odjezd autobusu byl naplánován na 16.30 a my jeli od 10 minut dříve.
• Do Popradu jsme přijeli trochu později, takže začal být problém, zda-li stihneme večeři. Bohužel ke smůle malé skupinky hotel Tatra hned u nádraží nevařil. Tak jsme museli do dalšího. Dali jsme si všichni řízek, leč někteří znervóznili, poprosili o škatuli a nakonec jej dojídali ve vlaku. Já vydržel v klidu, řízek jsem snědl a šel na vlak.
• Při nástupu jsem musel trochu zprudit průvodčího a dva mladé lidi nastupující před námi, neboť začali místo nastupování řešit placení. Samozřejmě že naši lidé na peróně začali nervózně pokřikovat, ať někdo hned zadkem. Průvodčí moc nechtěl pochopit a chtěl vyřizovat placení. Málem jsem jej musel kopnout do holeně, aby se probral. A pak už to šlo naráz.
• Vlak přijel do Prahy pouze s 15 minutovým zpožděním. Tak to je bomba.