Expedice 2011: Den 03

ZPĚT

při sjezdu jsme se rozdělili na dvě skupinky. Ve třech, Pavel, Karel a já jsme se vydali směr klášter Blaca. Hledali jsme dobrodružství. A našli. Klika byla v tom, že Karel cestu víceméně znal ze svých dřívějších cest po Hvaru. Takže jak nás vedl: asi kilometr při vracení z Vidovy gory, jsme zahnuli na širokou šotolinovou cestu po levé straně. Směr Blaca. Zhruba pod dvou kilometrech mírně klesajícího kostitřesu jsme přijeli na veliké rozcestí dvou šotolinových cest. Naštěstí Karel věděl, že musíme ostře doleva, už ne směr Blaca. Cestou stoupá na mírný horizont a pak začne klesat, časem v ostrých serpentinách. Z této cesty se nedá v podstatě uhnout. Časem je vidět pobřeží a spodní dvě osady: vpravo Farska a vlevo Planica. Samozřejmě v té vísce nikdo jejich názvy nepřečte. Ani dole není kde. V serpentinách přijde ještě jedno rozcestí. Široká šotolina vede mírně vlevo a nenápadný, leč prudký beton přímo dolů. Správná cesta je po betonu. Ale možná i vlevo? Terén při sjezdu není příjemný. Na mnoha místech jsou vrstvy šterku a tak zadní kolo plave. A brzdy hoří.
od Planice se už cesta houpe podél moře až po Bol
Zlatni rat byl prázdný. Jen pár choulících se plavkáčů zkoušelo ve studeném větru zemřít
ten večer vzali kluci poprvé kytary do rukou a hráli
řešení hádanky: dva sendviče se rozdělí napůl a třetí na čtvrtky