Expedice 2011: Stari Grad - Hvar / Hvar / 5. den

• před sjezdem k Viru jsem sjel na Šotolinu a pokračoval dál kolem vysoké retranslační věže. Asi po kilometru jsem narazil na veliká vrata bez jakékoliv šance na někoho zazvonit. Nikde cedule. Zkusil jsem pokračovat po šotolině podél hradby a dojel k dalším vratům. Opět neprodyšně zašpérovaných. Šotolina se stáčela na jižní pobřeží a tak jsem si řekl, že se aspoň do Hvaru vrátím jinou cestou. Jenže ouha! Cesta se stáčela a stáčela, až jsem dojel k dalším vratům. Dírou v plotě jsem prolezl a šel dál po cestě, kde byli cedule zákaz vstupu. Šlo o území vysílače. Došel jsem k plotu na druhé straně, kde byly vrata zašperována na zámek a nikde díra v plotě, kudy bych se prodral do Hvaru. A házet kolo přes plot? Byl moc vysoký. Musel jsem se vrátit k první díře, sednout na kolo a zase kamenitou cestu vyšlapat a vrátit se po silnici
• v přístavu už naše lodička parkovala. Na ukončení cyklistiky bylo však bylo příliš brzy. Přisedl jsem si k Reifovým do restaurace, dal si mexickou palačinku a společně pomlouval kolemjdoucí
• po třetí jsem vyrazil prohlédnout si okolní pláže a zkoušel najít naše opalovačky. Než jsem však stačil vše prohlédnout, už vyhřívání na slunci vzdali a šli na zmrzlinu. Stejně jako většina ostatních, která zakotvila přímo v přístavu a cucala sladoled
• ten večer probíhal druhý večerní hudební večírek na palubě, přestože v městě byla šance jít na muziku a tanec. Dali jsme přednost vlastní zábavě
• když ale všichni zalezli, nedalo mi to a Pavlovi a vydali jsme se do nočního Hvaru. Za kočkama. Potkali jsme však ale jen Láďu N., který se s námi vrátil do města. Prošli jsme několik barů a nakonec v jednom skončili místo u smokvanice u orechovace. Myslím, že jsme nic neplatili, neboť Vláďa řekl místním hospodský , že hostili českého županiče a podžupaniče