Expedice 2011: Vis - Komiža / Vis / 6. den

• cesta pomalinku uhýbala doprava a ne doleva, ke Komiži. Nakonec jsem se dostal opět nad moře a cesta už mířila jednoznačně doprava stále dolů. Ostrůvky Barjak se nezadržitelně blížily. Čili všechno špatně
• a tak zase - pokolikáté už - nahoru až k ostré vracečce. Nezbývalo mi, než pustit se po pěšácké stezce. Byla sice úzká, ale kolo se dalo vést, aniž bych si o šlapky zcela poničil nohy. Sto metrů do kopce a byla jsem na hraně hřebene. Pak se přede mnou objevil kostelík (Sv. Blaž) a já si říkal, od kostelíka půjde zase dolů šotolina. Nešla. Naštěstí se cesta rozšířila, občas se dalo i pár metrů ujet s jednou nohou stále u země. Domky a zátoka Komiže se krásně představila hluboko pode mnou
• trochu jsem si při klesání poničil palce v cyklistických botách, ale nakonec sešup nebyl natolik vražedný
• přesto jsem byl rád, když jsem stál kolem třetí zase na asfaltu
• po krátké prohlídce bylo jasné, že stoupání ke Sv. Mihovilovi se již nevyhnul. Bylo to úplně blbých 30 minut otravného stoupání ve vedru
• ani ne za půl hodiny bylo po všem. Byl jsem zpátky ve Visu
• tak po severní straně se ostrov na kole projet nedá, i když moje zkušenost možná říká něco jiného. Když jsem potom kontroloval mapy, zjistil jsem, že kdybych měl tu, co Hanka R., tak bych tuto skutečnost věděl hned od začátku. No neměl
• večer proběhl velmi poklidně, v Chorvatském domě na nábřeží, jen při kafi
• akorát má žena Lída řešila, zda má nahlásit okradení? Někdo ji sebral taštičku zhruba se 200 kunami, ale podstatně dražšími brýlemi. Kromě toho ji spláchla vlna. Holt kdo ... Neštěstí potkalo do té doby snad jen Pavla, který píchnul, ale zapomněl na trn v plášti a tak píchnul opět