Expedice 2011: Kaňonem Cetinje / Omiš / 9. den

• časem se objevili další a další. Ne všichni do restaurace šli. Některým se nezdála. Faktem je, že top five to nebyla. Věra si na závěr neodpustila komentář vůči majitelce a mamince "Maria č. 2", že by měl vice hýbat zadkem
• Pavel jel dál směr hory a já se s holkami vrátil na pláž. Řekl jsem si, že alespoň jednou na pláž a na sluníčko půjdu
• kolem druhé jsme už byli u moře. Holky hned zalehly vstříci slunci a já si ještě objel staré městečko. Ve tři jsem to na pláži zapíchnul i já. V té době byl u moře jen Jindra G. a Dana S. Ostatní byli stále na kolech
• zkuste hádat, jak hluboko jsem se v moři ponořil? Těsně pod plavky. Stále jsem ve vodě a trnuly mi nohy. Asi bych se nakonec potopil, ale proč bych to dělal v ledové vodě. Plácla jsem se na pláž a střídavě jsem griloval s věčným chozením do vody a cákáním, abych plážování vůbec přežil
• přežil. Kolem páté jsme navštívili bar na konci pláže, kde seděla zraněná Jitka P. Spadla. Vjela do díry v asfaltu a šla přes řidítka. Sešili jí to. Rentgen v místě nebyl, ale doktor řekl, že to nebude až tak vážné. Že zlomené nic nemá (v Praze se ukázalo, že má jednu kůstku nalomenou)
• kolem šesté jsme už byli ve starém centru Omiše, na poslední večeři před odjezdem. Holky si koupily šperk. Kromě toho Lída svým nákupem sladké cibule rozpoutala její vykupování (vydělal na tom Věra - prodavač už balil a tak jí dal za pár šušňů zbytek, aby jej nevezl domů)
• já jsem si dal opět pljeskavici, Věra plněnou, Pavel čevapčiči. Bylo to opět dobré
• před půl osmou jsme se ještě krátce prošli centrem Omiše
• v 19:45 se odjíždělo. Všichni přišli na čas
• autobusem sice kolovalo červené víno, ale nedopilo se. Do šťovíku se na závěr už nikomu moc nechtělo