Mikuláš 2011: Jizerské hory

Malá Skála - Vranov

První zmínky o Malé Skále pocházejí z roku 1422, avšak její jižní část vznikla jako samostatná ves Vranové již koncem 14. století, kdy spolu s okolními osadami náležely k dominikánskému klášteru v Turnově. Podle ní se jmenuje také skalní hrad Vranov, často nazývaný též Skály nad Jizerou, který vyrostl na pískovcovém útesu nad pravým břehem řeky okolo roku 1425, tedy rok po zničení turnovského kláštera husity.

Strážní hrad Vranov, rozkládající se na úzkém a strmém pískovcovém útesu nad pravým břehem Jizery, byl založen Heníkem z Valdštejna okolo roku 1425, ale už na začátku 16. století se uvádí jako pustý. Včetně předhradí zaujímá délku téměř 400 m a v současné době je považován za nejdelší a nejkomplikovanější skalní hrad v České republice. Největších změn doznal v první polovině 19. století, kdy panství koupil textilní podnikatel František Zachariáš Römisch ze severočeských Mikulášovic (tehdy Nixdorf). Römisch získal obchodováním značný majetek a později i šlechtický titul. Kromě přestavby maloskalského zámku zásadně změnil vzhled hradu. Veden idejemi nastupujícího romantismu, rozhodl se z Vranova vytvořit Pantheon - památník slavných tehdejší doby. Ve zříceninách hradu (ale i v blízkých lesích) nechal zbudovat romantické pomníky a mohyly oslavující význačné spisovatele a básníky, legendární hrdiny, české panovníky a vojevůdce. Jejich výběr odpovídal Römischovým představám a měřítkům a zrcadlí se v něm duševní svět tehdejšího romantismu a především pozoruhodného českého zemského patriotismu. V jedné ze síni tak byla připomenuta jména a události z bojů proti Napoleonovi, jinde se návštěvník setkal s bájnými jmény českých dějin jako byla Libuše, Záboj, Horymír nebo se jménem Přemysla Otakara II., Václava II. a jeho manželky Guty, Karla IV., Jiřího z Poděbrad. Své místo tu však nalezli i Shakespeare, Goethe, Cervantes, Rabelais a řada dalších, mezi nimi i některé osoby prostého původu, které si podle Römischova názoru zasloužili, aby pro svá hrdinství či zásluhy byly přijaty do Pantheonu, jak se od té doby začalo hradu Vranov říkat. Více než 20 let trvalo, než byl Römischův záměr dokončen a dovršen ještě vybudováním letohrádku v podobě kaple v duchu romantické gotiky (roku 1826). Interiér letohrádku i sám Pantheon však po Römischově smrti začaly chátrat, neboť jeho potomci měli pro romantický zápal svého idealistického předka jen málo pochopení a nevěnovali Vranovu ani dost pozornosti, ani finančních prostředků. Mnoho z toho, co tvořilo někdejší Pantheon, tak podlehlo zkáze nebo bylo i zničeno. Vranov - Pantheon přesto zůstává pozoruhodnou syntézou ruin středověkého hradu a duševního světa evropského romantismu 19. století.

Dodnes se v areálu zachovala Síň tří císařů na památku vítězství spojeneckých vojsk nad Napoleonem v bitvě národů u Lipska 1813 a spousta spletitých cestiček, jeskyní či pamětních desek. Dominantou Pantheonu je novogotický letohrádek s břidlicovou věžičkou z roku 1826. Pod skalní stěnou se nachází tesaná hradní studna, odkud vede cesta k vyhlídce Zahrádka, vypínající se 60 m nad hladinou řeky.

http://www.vranov-pantheon.org/

Pantheon

Pantheon (z řeckého Πάνθεον; pan - vše a theoi - bohové) je chrám v Římě, původně zasvěcený všem bohům, později katolizován a zasvěcen Panně Marii mučedníků (Santa Maria dei Martiri). Dnes je v římském pantheonu národní mauzoleum. Jsou zde pohřbeni mj. Rafael, italští králové Viktor Emanuel II a Umbert I. a další.
V přeneseném významu znamená pantheon jakýsi soubor všech bohů uznávaných či uctívaných v určité společnosti. Postupně toto slovo získalo i význam místa odpočinku velkých osobností určitého národa – mauzolea.

Mohyla

Mohyla (taktéž tumulus nebo kurhan) je uměle navršený násep z kamení a/nebo hlíny obvykle nad jedním či více hroby. Tento způsob pohřbívání se objevoval od pravěku v různých kulturách po celém světě, je známý i z raného středověku a někde přetrvával ještě dlouho do pozdního středověku.