Slovensko 2011: 2. den - Polany či Trstie / Stolické vrchy
- vyhrál však tvrdý duch turisty a my vyrazili již poněkolikáté
toho dne na západ
- přestože trasa mohla být téměř rovinatá - aspoň se
to zdálo - stále stoupala. Tedy když neklesala. A tak
jsme dosáhli konečně turistické značky, ale ne modré.
Zelené! Frantova GPS se konečně vzpamatovala a my konečně
věděli, kde jsme. Na první Polaně. Odtud už byla cesta
fajn, aspoň na druhou Polanu nad Klenovcem. Tato vesnička
ovšem ještě vidět nebyla
- nyní bylo důležité nejít stále po zelené, která šla
úplně hloupě k sedlu Babiná, kam nás již dávno měla
dovést modrá. Bylo nutno najít kratší verzi a zároveň
neskončit někde ve svazích nad přehradní nádrží u
Klenovce
- Marušce se sice ještě na chvíli podařilo svést nás
z cesty, i když tvrdila, že to bylo pouze kvůli ovečkám.
Leč my jsme se jí navzdory vrátili zpátky na zelenou a
skvěle našli zkratku, opět cestou necestou přes Polomce.
A nakonec jsme se konečně, šťastní setkali s modrou
turistickou. To už nám ale byla ukradená. Podstatnější
bylo, že zhruba dva kilometry před Klenovcem jsme narazili
na venkovní restauraci u klenoveckého hřebčína. To bylo
radosti u piva. A opražených žeber a pálenky, ke které
Vašík nutil téměř každou ženu
- lidové slavnosti v Klenovci jsme prolétli. Nezbývalo
mnoho času. Čekalo nás všechny ještě pět kilometrů
po rozpáleném asfaltu na nádraží v Hnúšti. Nešel
jsem sice první, ale v nádražní hospodě jsme byl
zdaleka nejdříve. Dokonce snad samojediný. Jako prvního
mne napadlo stopovat. A záhy jsem jel
- s mladým třicátníkem jsme pokecali na téma, jak
turistka v Rudohoří upadá, na nic nejsou peníze, lidé
jsou chudí jenom chlasčú, cizinci včetně Čechů
do krajiny nezavítají a tak není divu, že mnohé
turistické značení stojí za houbeles
- vlak nakonec všichni stihli všichni, i když poslední
dupálkové byli dost uhnaní
- večer pokračoval opět kulturně: s pivem, s pálenkou,
s muzikou
- a také s vínem. Zvláště slovenské akostné mělo šmrnc,
byť Vašík si moc nezavržal
- zábava končila opět kolem půlnoci. S konstatováním,
že jestli takhle vypadá výlet, tak jak má vypadat trasa,
při které si turista odpočine?
|