Slovensko 2011: 3. den - Trstie či Muráň / Stolické a Veporské vrchy

STRANA 1.       ZPĚT
  • cestou od Chotárů (kdo ví, co to je?) se cesta orientačně opět zhoršila. Šlo se v trávě do půl pasu, skrze popadané smrčiny, kdy bylo nutno velmi pečlivě vyhledávat značku. V nejvyšším bodě celé trasy, na vršku Urbanec jsme na minutku sešli z cesty, protože ve vysoké louce bylo vyšlapáno mnoho cest. Sestup do sedla Korimova byl proto velmi opatrný a vedl i nadále obtížně prostupným terénem
  • v sedlu Korimově však všechno skončilo. Nyní nás čekal již jenom sestup. Bohužel jsme nenašli spojku na žlutou sestupující z vrcholu Trstie (Bobohorova skupina ji našla, našla i žlutou a vzápětí ji ztratila)
  • sestup byl prudký. Občas zabučel medvěd, než jsem soudružku v boji přesvědčil, že medvídek nebude mít asi na sobě zvonec. Ledaže by to byla liška ryšavá
  • v konci už byla cesta tradičně unavná. Za každou zatáčkou byla další rovinka a další zatáčka a další a další
  • pak se objevila první stavení a také nám dobře známý hřbitov v Tisovci. Do hotelu zbývaly ještě dva otravné kilometry. Bylo po 16. hodině, dobré jídle v pizzerii zůstalo snem. Naštěstí zbyl čas na pivko, když jsme ještě museli projít kolem Vladka Clementise. Naštěstí naši kolegové, které jsme dostihli 20 minut před odjezdem autobusu, nebyli takoví hrdlořezové a vypili s námi pivo
  • a ještě jsme se stačili trochu očistit
  • cesta autobusu probíhalo v pohodě, za okny kouzelná krajina, nejdříve Rudohoří a pak Nízkých Tater s glancem majestátní Královej holi. Bohužel ve Vernarých ztratil glanc náš autobus. Nešel mu vzduch a nemohl brzdit. Maruška sice chtěla jít hned na pečené kachýnky, ale do deseti minut přijela náhrada. Ta byla zcela bez glance, i když ji vyrobily české ručičky. Z autobusu typu Oáza se hned po jeho přistavění vyvalil kouř. Od brzd. Bezva když nás čekal výjezd do sedla a prudký sjezd. Však také mnozí vzpomněli na pana Voříška a jeho nylonové punčochy
  • teď už šlo jenom o to, zda-li autobus stihne přejet 26 kilometrů do 50 minut. Stihl. Na nádraží jsme měli k dobru ještě 20 minut. Bohužel už ne na večeři
  • nakonec to nevadilo, protože to byste netušili, kolik spolucestující měli jídla! To bylo snad na dva batohy na osobu!
  • už zbývalo jenom zkusit načrtnout, kam se pojede za rok? Vašík navrhoval jet do Vysokých Tater. Ale bude mít asi smůlu. Ty známe jak boty. To větší šanci má severní část Roháčů, Chočské vrchy, Bukovské vrchy s Bieszcady pochodem po hranici a spaním na polské straně anebo "jenom" Šumava kolem pohoří Rachel po německé straně