Slovensko 2011: 3. den - Trstie či Muráň / Stolické a Veporské vrchy
- cestou od Chotárů (kdo ví, co to je?) se cesta orientačně
opět zhoršila. Šlo se v trávě do půl pasu, skrze
popadané smrčiny, kdy bylo nutno velmi pečlivě vyhledávat
značku. V nejvyšším bodě celé trasy, na vršku Urbanec
jsme na minutku sešli z cesty, protože ve vysoké louce
bylo vyšlapáno mnoho cest. Sestup do sedla Korimova byl
proto velmi opatrný a vedl i nadále obtížně prostupným
terénem
- v sedlu Korimově však všechno skončilo. Nyní nás čekal
již jenom sestup. Bohužel jsme nenašli spojku na žlutou
sestupující z vrcholu Trstie (Bobohorova skupina ji našla,
našla i žlutou a vzápětí ji ztratila)
- sestup byl prudký. Občas zabučel medvěd, než jsem
soudružku v boji přesvědčil, že medvídek nebude mít
asi na sobě zvonec. Ledaže by to byla liška ryšavá
- v konci už byla cesta tradičně unavná. Za každou zatáčkou
byla další rovinka a další zatáčka a další a další
- pak se objevila první stavení a také nám dobře známý
hřbitov v Tisovci. Do hotelu zbývaly ještě dva otravné
kilometry. Bylo po 16. hodině, dobré jídle v pizzerii zůstalo
snem. Naštěstí zbyl čas na pivko, když jsme ještě
museli projít kolem Vladka Clementise. Naštěstí naši
kolegové, které jsme dostihli 20 minut před odjezdem
autobusu, nebyli takoví hrdlořezové a vypili s námi pivo
- a ještě jsme se stačili trochu očistit
- cesta autobusu probíhalo v pohodě, za okny kouzelná
krajina, nejdříve Rudohoří a pak Nízkých Tater s
glancem majestátní Královej holi. Bohužel ve Vernarých
ztratil glanc náš autobus. Nešel mu vzduch a nemohl
brzdit. Maruška sice chtěla jít hned na pečené kachýnky,
ale do deseti minut přijela náhrada. Ta byla zcela bez
glance, i když ji vyrobily české ručičky. Z autobusu
typu Oáza se hned po jeho přistavění vyvalil kouř. Od
brzd. Bezva když nás čekal výjezd do sedla a prudký
sjezd. Však také mnozí vzpomněli na pana Voříška a
jeho nylonové punčochy
- teď už šlo jenom o to, zda-li autobus stihne přejet 26
kilometrů do 50 minut. Stihl. Na nádraží jsme měli k
dobru ještě 20 minut. Bohužel už ne na večeři
- nakonec to nevadilo, protože to byste netušili, kolik
spolucestující měli jídla! To bylo snad na dva batohy na
osobu!
- už zbývalo jenom zkusit načrtnout, kam se pojede za
rok? Vašík navrhoval jet do Vysokých Tater. Ale bude mít
asi smůlu. Ty známe jak boty. To větší šanci má
severní část Roháčů, Chočské vrchy, Bukovské vrchy
s Bieszcady pochodem po hranici a spaním na polské straně
anebo "jenom" Šumava kolem pohoří Rachel po německé
straně
|