Dolomity 2012 (18.): 2. den - I Magnifici 4/Buffaure či Cesare Piazzetta/Sella

 
Ferrata I Magnifici 4: Pozza di Fassa (1310 m) - vláček - osamělá chata (1599 m) - nástup ferraty (cca 1800 m) - ferrata - Maerins/Rif. Baita Cuz (2200 m) - Rif. Buffaure (2050 m) - lanovka - Pozza di Fassa (1310 m) - Pera (1310 m); celkem +600 m, - 200 m, 4-5 hodin, cca 3-4 km
UMÍSTĚNÍ FERRATY V PLÁNKU TRASA POCHODU V MAPĚ
  • předešlý večer byl plný plánování, hledání optimálních tras a dělení lidí na skupinky. Nabídka ferraty Cesare Piazzetta nebyla pro všechny. A tak se hledala normálnější náhrada. Nakonec byla zvolena ferrata Finanzieri na vrchol Il Colac. Část řešila den trekem v okolí údolí San Nicolo. Pro blázny jsem připravil ferratu I Magnificio 4, kterou v žádných průvodcích nenajdete,
  • 9:30 - jsme zasedli na náměstí vesničky Pozza di Fassa, dali si kávu a čekali na "lokomotivu". Byla objednána právě na 9:30, ale rozhodli jsme se jet podle jízdního řádu. Rozdíl v ceně 4 eura místo 10,
  • 10:10 - "lokomotiva" vyrazila. Takto jsme k ferrátě ještě nikdy nejeli. Řidiči jsme řekli, kam míříme a on věděl, kde nás vysadit. My to na mapě jen odhadovali, byť dost přesně,
  • 10:24 - po docela slušném šplhání jsme byli na místě, u lávky a chatou za potokem,
  • 10:30 - začali jsme stoupat, časem dost příkře, jednou jsme zakufrovali a museli znovu hledat cestu. Faktem je, že v závěru není cesta moc značená. Stavitelé asi vědí proč,
  • 11:00 - jsme stanuli u startu do ferraty. Samozřejmě, že všechny informace o její extrémní obtížnosti v nás vyvolávaly otazníky,
  • 11:10 - jsme začali lézt. Stupů a úchytů málo a navíc je celý začátek zaprášený, neboť se leze pod převisem, kam se déšť nedostane. Začátek byl nepříjemný. Na jeho konci je lehký traverz. Míst na odpočívání je po celé ferratě dost,
  • 11:42 - jsme stanuli pod traverzem v převisu, který má kromě toho ještě nepříjemný kolmý nástup a velice kolmý a těžký odchod. Bylo to poprvé, co jsem fotoaparát schoval do batohu. Traverz byl nebezpečný. vyhráli ti z nás, kdo si mohli odsednout a vytřepat ruce. Já tu šanci neměl a ruce rychle odcházely. na posledním úseku traverzu mi uklouzla noha, ale stačil jsem se silou přitáhnout. Největší problém bylo, jak se uvést do klidu, protože odsednout jsem si nemohl. Holt se vše drželo na loktech. Kolmý odchod byl na sílu v pažích, tak jako vše předešlé. Vedoucí člen Pavel S. dlouho nevěděl, jak toto místo překonat. Učinil asi tři marné pokusy, než se mu to podařilo. Obrovskou výhodou při lezení této ferraty je výška. Ti z nás, co byli dlouzí, překonávali některé úseky podstatně snáze