Dolomity 2012 (18.): 2. den - I Magnifici 4/Buffaure
či Cesare Piazzetta/Sella
Ferrata I
Magnifici 4: Pozza di Fassa (1310 m) - vláček -
osamělá chata (1599 m) - nástup ferraty (cca 1800 m) -
ferrata - Maerins/Rif. Baita Cuz (2200 m) - Rif. Buffaure
(2050 m) - lanovka - Pozza di Fassa (1310 m) - Pera (1310
m); celkem +600 m, - 200 m, 4-5 hodin, cca 3-4 km
|
UMÍSTĚNÍ
FERRATY V PLÁNKU
|
TRASA
POCHODU V MAPĚ
|
- předešlý večer byl plný plánování, hledání optimálních
tras a dělení lidí na skupinky. Nabídka ferraty Cesare
Piazzetta nebyla pro všechny. A tak se hledala normálnější
náhrada. Nakonec byla zvolena ferrata Finanzieri na vrchol Il
Colac. Část řešila den trekem v okolí údolí San Nicolo.
Pro blázny jsem připravil ferratu I Magnificio 4, kterou v
žádných průvodcích nenajdete,
- 9:30 - jsme zasedli na náměstí vesničky Pozza di
Fassa, dali si kávu a čekali na "lokomotivu". Byla
objednána právě na 9:30, ale rozhodli jsme se jet podle jízdního
řádu. Rozdíl v ceně 4 eura místo 10,
- 10:10 - "lokomotiva" vyrazila. Takto jsme k
ferrátě ještě nikdy nejeli. Řidiči jsme řekli, kam míříme
a on věděl, kde nás vysadit. My to na mapě jen odhadovali,
byť dost přesně,
- 10:24 - po docela slušném šplhání jsme byli na místě,
u lávky a chatou za potokem,
- 10:30 - začali jsme stoupat, časem dost příkře,
jednou jsme zakufrovali a museli znovu hledat cestu. Faktem
je, že v závěru není cesta moc značená. Stavitelé asi vědí
proč,
- 11:00 - jsme stanuli u startu do ferraty. Samozřejmě,
že všechny informace o její extrémní obtížnosti v nás
vyvolávaly otazníky,
- 11:10 - jsme začali lézt. Stupů a úchytů málo a
navíc je celý začátek zaprášený, neboť se leze pod převisem,
kam se déšť nedostane. Začátek byl nepříjemný. Na jeho
konci je lehký traverz. Míst na odpočívání je po celé
ferratě dost,
-
11:42 - jsme stanuli pod traverzem v převisu, který
má kromě toho ještě nepříjemný kolmý nástup a velice
kolmý a těžký odchod. Bylo to poprvé, co jsem fotoaparát
schoval do batohu. Traverz byl nebezpečný. vyhráli ti z nás,
kdo si mohli odsednout a vytřepat ruce. Já tu šanci neměl
a ruce rychle odcházely. na posledním úseku traverzu mi
uklouzla noha, ale stačil jsem se silou přitáhnout. Největší
problém bylo, jak se uvést do klidu, protože odsednout jsem
si nemohl. Holt se vše drželo na loktech. Kolmý odchod byl
na sílu v pažích, tak jako vše předešlé. Vedoucí člen
Pavel S. dlouho nevěděl, jak toto místo překonat. Učinil
asi tři marné pokusy, než se mu to podařilo. Obrovskou výhodou
při lezení této ferraty je výška. Ti z nás, co byli
dlouzí, překonávali některé úseky podstatně snáze
|