Expedice 2012: Orebič-Podobuče-Orebič-Viganj / 7. den

• asfaltová cesta vede příjemně podél moře, takže jedinou překážkou je vítr. Když vane proti. Mně vál. Cestou jsem se chtěl zastavit na oběd, ale nikde nevařili, nebo bylo ještě vše zavřeno. Pobřeží spalo. Silnice se zvedla pouze u obce Kučiště, ale za ní přišla křižovatka a levá cesta zase svedla cyklisty k moři. Nikde nikdo, až teprve ve Viganji jsem narazil v první konobě na pobřeží na skupinu Hora and spol. a Hrabánkovi
• v hospodě nevařily. Ostatní mi poradili, že se musím sto metrů vrátit a u cedule vyjet nahoru. Bylo to tak. V příjemné hospodě seděli Kořínkovi a spokojeně baštili. Přisedl si, objednal si povrče na žaru a pivo. Myslím si, že nějaký aperitiv nebo digestiv jsem dostal jako bonus podniku. Petr K. mi ještě musel půjčit 20 kuna, když jsme platili
• pak už nezbylo nic jiného, než se vrátit na loď, protože ve tři odpoledne odplouvala zpátky na Korčulu, do přístavu Rašišče. Již den předtím jsme dohodli změnu trasy. Místo Makarské a pohoří Biokovo jsme zvolili cestu na pobřeží Korčuly. Hlavním důvodem bylo to, že nikdo (až na mne a možná ještě jednoho dvou, o kterých nevím) se nechtěl vydat na horu sv. Jure. Uznávám, že výstup s převýšením 1700 m byl jen pro pár lidí na lodi. Odhadoval jsem to na 5 až 6 hodin jízdy
• při jízdě do Rašišče mne napadla jiná úprava programu: při přeplutí z Prigradice do Milny si dát na moři oběd a v Milně mít prostor pro večeři ve vlastní režii. Většina lidí byla pro
• odpoledne v Račišči bylo odpočinkové. Na kolo si vlezli pouze Aleš P., Vláďa K. a Karel Z. a jeli ještě jednou do Korčuly a možná až do Lumbardu (dopoledne toho holt moc nenajezdili)
• ostatní se koupali, procházeli po okolí nebo seděli v putyce. Odpoledne i večer. Společnost ovládla mírná únava