Expedice 2013: Vesuv, Pompeje (Herculaneum) / 5. června, 6. den

Program: výjezd k Vesuvu a návštěva kráteru, přejezd do Pompeí, prohlídka archeologického parku.

• vstávali jsme brzy, což nebylo úplně ideální po mírném flámečku, ale zase se dalo spát za jízdy k Vesuvu,
• výjezd ke kráteru byl malým dobrodružstvím, neb některé zatáčky na úzké horské silničce autobus zdolával velmi obtížně,
• horší ovšem bylo, že vrcholek sopky byl v mlze, takže jsme mohli jen doufat, že mraky zmizí,
• nezmizely,
• za deset euro se mohlo dovnitř. Zbývalo vystoupat zhruba 100 výškových metrů po sopečné cestě. Parkoviště je těsně pod vrcholem,
• co říci k sopce? Kráter byl v mlze a tak na větší světelnost bylo třeba čekat. Na výhled do údolí jsme mohli zapomenout. Většinu času prohlídky jsme spíše strávili výstupem k a sestupem od kráteru. Bohužel schází se stejnou cestou, protože obkružní cesta byla zavřená. A stejně nevede kolem dokola kráteru,
• a zpátky stejnou silničkou, takže asi tři zatáčky autobus projížděl na dvakrát až třikrát. Jednou to vypadalo, že mašina nezabere, necouvneme a zůstaneme napasování v zákrutě,
• cestou do Pompejí jsme vysadili Pečovi uprostřed neapolského Herculanea. Autobus se opět nemohl pořádně otočit a pomáhala nám obec, aby odklonila ostatní auta a my mohli pokračovat,
• u památek panoval turistický masakr a my šli na oběd,
• když jsme začínali prohlídku bylo půl třetí, vedro. Na prohlídku jsme měli 3,5 hodiny. Naštěstí uvnitř archeologického parku až zase tolik lidí nebylo,
• jak chodit po památkách, tedy zbytků domů 3,5 hodiny a nezývat celou dobu? Šlo to dokonce výborně, a to proto že jsme se dohodli na jistém postupu: já četl z Ivanina průvodce, Ivana K. hledala důležité body na mapě k průvodci, abychom četli správný text a Marie S. hlídala postup podle nové mapy a doporučené trasy. Takto postupujíce nás bylo zhruba šest až sedm. Já přeskakoval dlouhé pasáže, kam vede která chodba a vybíral jenom ty, které dávaly představu, jak se konkrétně v které stavbě žilo a k čemu tedy sloužila. Když jsme končili prohlídku u Necropoli, tak nás bylo téměř deset. I Pavel S. nakonec tak dlouhou prohlídku zvládnul, i když si původně myslel, že na to dá 30 minut, více ne!
• v sedm jsme byli u autobusu. Přesně a pak hurá domů, tzn. příjezd k 9. večerní. Co s tím?
• zamířili jsme do Las Vegas, které nás uspokojilo více než restaurace u bazénu,
• já si objednal místní specialitu kraje Cilento, což byly chudé noky v jakési téměř polévce. Bylo to pikantní. Chilli papričky mají zjevně v Kampánii rádi, protože je dávají i jako přísadu na stoly. Jídlo se jmenovalo Pasta e Ceci di Cicerale. Bylo to zajímavé, ale chuťově chudé. Těstoviny alio olio jsou zajímavější. Holt každá zkoušta je riskem.