Ferraty 2013: Dachstein

Kolem jezera Fordere Gosausee vede silnička, místy přímo zahloubená do skály a za jezerem pokračuje stále do kopce k výše položenému jezeru Hinterer Gosausee. My jsme se rozhodli prověřit svoje umění na lanech cvičné ferráty přímo nad jezerem. Její první část vedla hned pod silnicí po skále, která klesá téměř svisle k hladině jezera. Tam jsme ve visu posílili bicepsy i tricepsy. Na druhou část ferráty, která naopak vede po skále nad silnici, se vydala jenom Míša. Nás ostatní odradil asi dvacetimetrový velmi vzdušný lanový most vedoucí ve nad cestou. Zřejmě ne nadarmo se tento úsek jmenuje Theatermanege J.

Potom jsme se vydali k jezeru Hinterer Gosausee, kde již ležela na sluníčku většina účastníků zájezdu včetně těch zcela nejmladších. Chyběla pouze skupina zdatných ferratistů a Líba. V hospůdce jsme se dali něco dobrého na zub a otužilci také vyzkoušeli i teplotu vody. Horní vrstva cca 30 cm byla docela příjemná, ale níž neměla voda daleko od 4° C.

Zpáteční cesta při společenské konverzaci a při občasném obveselení pomocí Petrovy hruškovice uběhla příjemně a rychle.  Druhý sportovní den byl za námi. Před námi byla večerní procházka po pohádkově malebném Hallstattu a šláftruňk v jedné z mnoha hospůdek.

Neděle

Pokoje vyklizené, zabaleno. Hrdinství šlo stranou. Schválena byla krátká ferráta Echernwand na skále vedle kolejové lanovky přímo v Hallstattu. Nejen podle průvodce, ale i pouhým okem bylo jasné, že skrývá několik záludných svislých ba i převislých skalisek. Naštěstí jsme dostali informaci, že převislou část je možno pohodlně obejít. Nástup byl v pohodě, cesta zalesněná, nenáročná. S přibývající výškou ubývalo stromů, přibývalo holých stěn. Kritické místo jsme zdolali každý podle svých schopností, někdo rovně přes břicho obtížnosti D, někdo variantou sestávající ze šesti žebříků za sebou, z nichž poslední je ke skále přivázaný pouze smyčkami. Na celé cestě je ale více žebříků, včetně jednoho velmi odkloněného od skály, který se leze zezadu směrem od skály. Konec ferraty je pouhá lesní cesta, je zde však jistící lano, které je nataženo skrz otvory provrtané je kmenech stromů.

Nakonec jsme se všichni sešli v restauraci u lanovky, upíjeli zasloužený zlatavý mok a kochali se výhledem do dáli.

Po sestupu jsme ještě stihli poslední vykoupání v jezeře, kávičku a Apfelstrudel mit Schlagsahne na rozloučenou … a pak už cesta domů.

Autor: Jana Hubálovská