- vše bylo jinak! Pro porovnání viz původní
propozice. Nejenom kvůli velkému zpoždění v průběhu
cesty. 2x čekání na hranicích se Srbskem.
Pokaždé cca 2 hodiny opruzu. Pavel S. furt vykřikoval, že
kdybychom to vzali přes Rumunsko, už jsme dávno v
Bulharsku byli
- po vstupu do země si pamatuji na dva výrazné vjemy:
- hezká příroda, byť byla pod deštivými mraky,
- torza továren jako po skončení II. světové války.
Činžáky na kraji Sofie nevypadaly o moc lépe
- průjezd Sofií proběhl místo
odhadované 6. hodiny ranní o 11. dopolední. Nabrali jsme konečně průvodce. Tedy o pět
hodin později. Co to znamenalo? Že program 1. dne šel do háje.
Autobus byl na konci svého jízdního času a hrozilo, že
bude muset zastavit před cílem. Průvodci rozhodli, že se
jede rovnou do hotelu v Samokovu. Nikdo moc
neprotestoval. Kdekdo byl unaven dlouhým cestováním. Kromě
toho v 15:00 mělo začít na vrcholcích Vitoše pršet.
CK Alpina měla kliku.
 Jak
by to dopadlo s programem, kdyby bylo slunečno?
To tedy fakt nevím!
- přesun autobusem po mnoho hodin byl úmorný a mnozí se šli
v hotelu ihned natáhnout
- já a Lída jsme vyrazili na procházku Samokova. Šlo téměř
o túru. Nachodili jsme cca 6 - 7 kilometrů - viz plánek
- okoukli blízký opuštěný a zpustlý, asi nemocniční
areál a zejména dva pravoslavné kostely. Jeden byl naštěstí
otevřený (Успение
на св.
Богородица).
Mešita v centru byla zavřená. Nebyl ničím nápadná. Jen
mešitou samou. Fajn bylo, že běžel naplno trhový
život. U jednoho stánku jsme hned vyzkoušeli kebabče,
kfujte a pivo Ariana vyráběné a la české pivo. Pivo ušlo
a mletá masa byla možná nejchutnější za celou dobu. Předčila
chutí mnohé honosné restaurace. Prodavač z nás vytáhl, odkud
jsme a my se seznamovali s prvními bulharskými slovy
- večerní program byl tradičně monotónní. Přes chladnější
počasí jsme si sedli ven k pivu a vínu, vzpamatovávali se
a rozumovali. Večer byl fajn
|