Expedice 2016: Bulharsko - Musala/Rila / 17.7.2016

• na začátku jsme vyrazili po modré sjezdovce. Rozjezd byl v pohodě. Sjezd (ne cesta) se motala pod dráhou kabinové lanovky. Následovala červená sjezdovka. Naštěstí přes ní vedly serpentiny. Nejtěžší bylo projíždět ostré zatáčky, kde se cesta ostře sklonila a byla plná, podobně jako ostatní povrch cesty, rygolů, brázd a kamenů. Samozřejmě že jsme fotografovali  a natáčeli. Franta Š. musel občas jezdit smykem, protože mu kolo dostatečně nebrzdilo. Pod mezistanicí kabinky se sjezd odklonil. Vedl ji mezi lesy a bylo vidět. Franta Š. dál pokračoval v klidu smykem. Nám ostatním kola brzdila lépe. Za půl hodiny byl konec dobrodružství. Dojeli jsme do místa zvaného Deorec Bistrica a již po asfaltu dojeli k dolní stanici kabinové lanovky
• vlekaři mi sdělili, že helmu si odnesla nějaká dáma. Seshora lanovkou stále dojížděli naši lidé. Všichni v pořádku
• do šesti byli všichni zpátky v Samokovu
• Franta Š. měnil plášť na kole a Vláďa N. brzdové destičky
• velká část naší společnosti se opět přesunula do jedné z restaurací v parku a i v ní se postupně přemisťovala od menších stolů k větším, jak se naše řady rozšiřovali. Majiteli z toho šla hlava kolem. Ten večer jsme měli velké problémy s bulharským ano-ne. Slečna, co nás obsluhovala, se tvářila dosti zaraženě a na naše dotazy a změny stále kroutila nevěřícně hlavou. Než nám došlo, že se sice nesměje, ale dává najevo, že nic není problém. Později se začala i usmívat
• v případě 3. dne se konečně realita setkala s původním programem. Vyjma bonusu, a to sjezdu do Borovce