Expedice 2016: Bulharsko - Rilská jezera/Rila / 18.7.2016

• někdo si dal polévku - nabídka byla široká - a většina červené víno. Občas jsme koukli z okna do husté mlhy
• mokří nešťastníci se začali trousit asi po hodině. Jejich líčení bylo zhruba toto: ze 7 ezer či Rybnotnych ezer viděli dvě. Tedy jedno a druhé tušili. Jinak to bylo bezva. Kdo neměl pláštěnku a pokrývku hlavy, vypadal jak vodník
• asi po hodině dalšího popíjení červeného nás čekal opět off-road. Tentokráte dolů. Kdo do té doby nebyl součástí kompotu, tak se jím definitivně stal
• u chaty Pionerska začala bikerská část. V této nadmořské poloze okolo 1500 metrů bylo podstatně lépe. Mraky se držely nahoře, dokonce se rozpadaly a vylézalo slunce
• následoval přejezd přes planiny západní Rily. Po krátkém sjezdu jsme překročili brod říčky Džerman a načali táhlé  stoupání. Sluníčko už hřálo. Naštěstí cesta vedla lesem. Na závěr přišla vražedná stěna, které téměř všichni vytlačili a byli jsme nahoře. Pravděpodobně jsme stanuli na kopečku Sveti duch (1623 m)
• jízda po planinách byla příjemná. Občas sice ještě přišlo ostré stoupání nebo ostrý sjezd, ale i méně zdatní to překonali vedením stroje
• ovčáčtí psi se chovali liknavě a krávy si nás nevšímaly. Výhledy byly hezké
• pravděpodobně jsem z hlavní hřebenové cesty uhnuli někde za vrškem Ražana (1581 m) a vrchem boční planiny mířili 
• okolo 3. odpolední jsme zahájili závěrečný sjezd zpátky do civilizace. Já zvolil strmé travnaté koleje a byl dole razdva. Ostatní samozřejmě také časem dojeli do údolí říčky Lakatice. V tom okamžiku měli všichni vyhráno, protože se do obce Govedarči dojíždělo sice po rozbité, ale téměř rovinaté asfaltce. Ve vesnici byla na pátou objednána společná večeře. Sice nakonec nebyla nic moc, ale těžko trhat společnost
• závěrečný sjezd po silnici do městečka Samokov už byl hračkou. Kdo byl pozorný, musel si všimnout při dojezdu na kraji města rozsáhlých plantáží malin
• v půl osmé jsme byli doma, v hotelu Bistrica