Expedice 2016: Bulharsko - Rilský monastýr, Stobské pyramidy / 19.7.2016

• těsně po poledni jsme se od kláštera odlepili a sjížděli kaňonem dolů. Byla evidentně polední pauza. Většina stavebních strojů zmizela. Silnice byla poměrně uklizená. Kontroverzní místo jsme ani nenašli. Dělníci posedávali ve stínu stromů
• závěr kaňonu před městečkem Rila skýtá pohled na skalní vrcholky vč. vodopádu. Skály nazvala Helena Š. Ďáblovou skálou. A toto pojmenování jim u mne zůstalo. V samotném městečku jsme zkoukli nenápadný kostelík, který byl jako obyčejně zavřený a pak hurá na Stobské pyramidy. Zatímco Petr B. sháněl rohlíky
• dojezd do obce Stob jsme si zpestřili jízdou po šotolině mezi políčky, díky čemuž jsme narazili na zralé špendlíky
• na centrálním náměstí obce jsme nevěděli, jestli k pyramidám vlevo nebo vpravo. Ukazatele mířily oběma směry. Zvolili jsme ukazující doprava, který radil směr i vozíčkářům. Dojeli jsme k pokladně, zacvakli kola, zaplatili vstup ve výši 2 leva a vydali se hledat pyramidy. Cestou Lída neohroženě pohladila býka po hlavě. Jedině nadité vemeno říkalo, že nejde o býka. Cestička záhy zmizela, přešla ve vyšlapanou pěšinku a začala šplhat do stráně. V mých kufrech nic moc příjemného. Lezli jsme nahoru a "cestička" byla stále příkřejší. S Lídou jsme se rozhodli vrátit a testnout druhý směr k pyramidám. A dobře jsme udělali. Už dole u pokladny jsme viděli stát lidi nahoře u zábradlí a bylo jasné, že se tam dostali jinudy. Na kolech jsme přejeli k druhému vstupu, který se ukázal jako hlavní. Pokladní u prvního nám to již předtím potvrdila. "Naštěstí" u vchodu hekal Petr B. a hlídal kola. Tento vchod byla skutečně ta správná cesta. Stálo za to se vrátit
• po skončení dvouprohlídky jsme se vrátili do centra a vtrhli do hospody. Na pivo. Bylo teploučko. Mnozí ostatní čekali, až se tu zastaví autobus s přechodiči a vyveze všechny zbylé k hlavnímu vstupu. Ti měli prohlídku před sebou, zatímco my dlouhý čas před sebou v hospodě
• večer dne byl ve znamení přejezdu do městečka Bansko, druhého centra našeho ubytování na severním úbočí Pirinu. Přechodiči nás opustili v hotelovém drákulově. Místě desítek a desítek hotelů, z nichž mnohé nebyly ani dostavěny a mnohé opuštěny. Smutný pohled podnikatelského boomu
• kolem osmé večerní jsme byli ubytovaní, sice ve skrovnějším hotýlku, ale jinak pohodovém. Vyrazili jsme ve dvojici na podvečerní prohlídku starého centra s cílem někde se lehce najíst. Vyfotili jsme si několik velmi hezkých stavení s krásnými vraty. Restauraci jsme si našli v pěší zóně. Ceny lidové a plná místních lidí. Okolo pobíhalo smečka psů a koček. Sledovalo jsme při jídle, jak kočky obsadili jeden květinový ostrůvek a psi druhý. V konci psům jeden nestačil a tak neagresivně vytlačili kočky z druhého
• většina společnosti se toho večera sešla v nově otevřené restauraci nedaleko hotelu