Expedice 2016: Bulharsko - Rožen, Melnické pyramidy/Pirin / 21.7.2016

• po příjemném obědě následoval vražedný výstup k Roženskému monastiru. Byl prostý a hezký. Krátké cyklistické kalhoty nevadily. Po jeho návštěvě se naše již tak malá skupina rozdělila. Část pokračovala rychlou cestou po silnici do Melniku a malá skupina jela podle Pavlových nápadů. Nejdříve jsme skončili na smeťáku. Takže jsme si museli vydupat cestu zpátky. A došlo na hlasování. Pavel měl další nápad, který jsme zamítli. Volba padla na to projet přímo Melnickými pyramidami. Když jsme se dostali ke zpevněné úzké stezce se zábradlím, místní nám řekl, že s kolem to nejde. Vláďa N. to rozumně otočil a my ve třech, Pavel S., Franta Š. a já jsme se vrhli vstříci nesmyslnému dobrodružství. Projít "neprojitelné". Samozřejmě že jsme prošli nesouce kolo každou chvíli. Ale které pako může říci, že těmito pyramidami prošlo s kolem! No?
• když jsme konečně na druhé straně sestoupili na dno kotle, dalo se již jet suchým vádím potoka. I když jet je příliš silné slovo. Lépe použít třeba prokousávat, kodrcat apod.
• pevná půda pod nohama na kraji Melniku byla vysvobozením. Sice nám radili, ať si ještě skočíme prohlédnout krásný dům místního vinaře, obchodníka a mafiána, ale mířili jednoznačně do hospody. Vedra bylo až až. Nebyl ani čas na prohlídku zvláštních převislých domů. A melnické? Prý žádná sláva
• toho večera jsme se rozhodli konečně pro jinou hospodu. Pan domácí doporučoval jednu, ve starém dvoře s výtečnou stravou. Byl to přesně ten podnik, co nemusím. Takový výběr jídel, že se vlastně nedalo vybrat. Kromě toho většina lidí byla přejedena. Takže objednávka skončila u salátů, piva a vína. Jen na okraj: láhev vína stála v průměru 30 leva, ale možná i více. A to se musím přiznat, že ani v Praze nechodím běžně do restaurací, kde stojí láhev vína pomalu 400 Kč. Šopský salát byl sice dobrý, ale stejný měli vedle na rohu v "obyčejné" hospodě