Slovensko 2016: Vsetínské
vrchy / 3. den: Leskové - Velké Karlovice
- 14:20 zastávka v Restauraci u muzea byla svým způsobem
zážitek. Možná to byl úmysl, možná ne, ale výzdoba
restaurace byla taky trochu jako muzeum. Sice ne o valašství, ale
o socialistické výzdobě hospod
- u skanzenu jsme se střetli s prvními cyklotrasaři
a slovo dalo slovo a novým cílem se stala valašská hospoda roku
na Kyčerce. Aspoň se ještě trochu projdeme!
- 14:35 prohlídka Karlovského kostelíčka byla
samozřejmostí, protože byla ve směru a u nádraží
- 15:00 v hospodě Kyčerka jsme okukovali místní
bikery zdolávající místní singletreky a soukali do sebe valašské
speciality. Já např. moravské kousky s knedlíkem a zelím, čili
moravské vrabce. Žádné valašské. Nic moc. Bůhví, kdo
restauraci cenu dal?
- 16:20 prohlídka areálu dřevěných soch pod
restaurací byla zpestřením, zvláště když mezi dřevosochami
byl i Pavel H.
- 17:06 odjezd vlakem z Velkých Karlovic proběhl
spořádaně a klimbání se začalo přihlašovat. V Huslenkách přistoupil
Martin D., který ztracenou nabíječku nenašel
- 17:57 ve Vsetíně jsme vyhledali pizzerii,
objednali, časem upřesnili objednávku, ať nám jídlo rovnou
zabalí, sbalili jsme jej a šli na nádraží. Na jídlo čas
nebyl, přestože se to někteří pokusili shltnout již v
restauraci
- 19:08 odjezd ze Vsetína proběhl se zpožděním,
takže se ukázalo, že na pizzu by čas byl. Zpoždění logicky
rostlo a rostlo
- 23:27 jsme byli konečně na hlavním nádraží, o
30 minut později. Tím pádem nám České dráhy zajistily prodloužený
pobyt na nádraží, kde po 23. hodině vždy chcípne pes. A aby
toho nebylo dost, i náš courák směr Beroun měl 10 minut zpoždění.
Bravo národní dopravce!
- tak aspoň jednu dobrou zprávu nakonec: nikomu se
nic nestalo. Teda závažného. Samozřejmě odřené nohy, poničené
kyčle, vlci a podobné trekařské neduhy byly. Tak ještě jednu
dobrou zprávu. Akce se účastníkům líbila
|