Ferraty 2017: Den 01

21:00 odjíždělo se velmi pozdě, ale zase z ideálního místa, z parkoviště od hlavního nádraží
to umožňovala nakoupit víno na cestu na poslední chvíli v Bille. A tak se stalo
jenže výtah k obchodu okupovala pološílená Japonka, která jezdila ověšená kufry. Jednou nahoru, pak dolu a zase ... Byla na šrot, pot z ní lil. Bůhví kam nakonec dojela? Možná v noci do Karlštejna
autobus byl nádherně poloprázdný, protože mnoho účastníků odjela den dopředu na místo určení auty
tak jsme se mohli rozvalit dle chuti. Ale neudělali jsme to. Věnovali jsme se konzumaci. Jen my vzadu, čili zdravé jádro Voltku. Ještě jsme nezemřeli! A kdo to zdravé jádro "Voltku" dnes ještě tvoří? Maria a Vláďa Svátkovi, Vláďa Kozák, Jirka a Eliáš Michalovi a dlouhodobí účastníci ferrát: Pavel Schmidt, Dana a Honza Skleničkovi. Torzo!
Vláďa S. litoval, že se nechal Maruškou donutit k tomu, aby nic ke konzumaci nebral. Ta se bránila, že mu v ničem nebránila, ale víte, jak to chodí. Pak někde cos chudák sháněl cestou
film nebyl. Byl McDonald na hranici
řidič byl naštěstí lepší než Jarda z Alp, ale to zase nebylo až tak těžké