Expedice 2018: Trier - Schweich - Wintrich / 2. den 13.9.2018

• 08:00 na snídani jsme chodili později, i když to neslo své problémy. Ostatní chodili v 7:30, my v 8:00 a měli jsme problémy s nabídkou. Obsluha hotelu byla pomalá a ne vždy vše doplnila
• 09:00 odjezd autobusem směr Trevír
• 10:00 jako jedni z mála jsme šli na prohlídku města - kdysi římského (80-100 tis. obyvatel (107 tis./2013), později sídlo trevírského kurfiřta - bez kol a v civilním oblečení. Ještě nás doplnili Nývlti a pěšák Pavel H., který nás v průběhu pochůzky opustil, protože mu přestal fungovat telefon coby fotoaparát a musel se vrátit na některá místa. Začali jsme prohlídku u římského mostu a postupovali kolem záhadného bunkr (Hochbunker Augustinerhof), Kdo staví bunkr místo do země do výšky? Přes Altstadt až k Černé bráně. Tato část nám trvala zhruba hodinu. Pak jsme se vydali k dómu a udělali si přestávku na kávu. Tady přesně nás opustil "fotograf" Pavel. Po kávě následovala prohlídka dómu a přilehlého kláštera, Trůnního sálu, přechod parkem k Císařským lázním, kdy lehce pršelo. U lázní jsme zjistili, že už nám nezbývá moc času do konce prohlídky a spěchali jsme přes Barbořiny lázně k vzdálenému autobusu u třetího mostu. Museli jsme vše stihnout do půl druhé, kdy odjížděl. Stihli. Tou dobou už byl zbytek výpravy min. hodinu na kolech na cestě k hotelu
• 13:30 začali jsme se proplétat Trierem. Pohledem našli na protilehlém břehu dva ruční jeřáby (Alter Moselkran). Až k obci Pfalzel to šlo v pohodě podle map.cz. Nejdříve jsme zajeli slepou uličkou do areálu kostelu sv. Martina. U věže městského opevnění (Befestigungsanlage) jsem se zdržel fotografováním a nekoukal, kam jedou ostatní. A jel dál podél vody. Cesta zpolněla, pak přišly kopřivy a finální pěšinka skončila v řece. Zakufroval jsem. Po návratu k městskému opevnění už na mě čekala Lída s Eliášem. Nedával jsem pozor na šipky. Další cesta vedla kolem trierského říčního přístavu . Otravná. Až do Schweichu cyklostezka nestála za moc
• 15:00 naštěstí ve Schweichu nuda končí, přejede se po mostě na pravý břeh, který je turisticky atraktivnější
• 15:15 v obci Riol jsme se zastavili na pidi pizzu a místní moselské. Dobré. Eliáš koupil láhev rýnského pro rodiče
• 15:50 u obce Mehring se konečně zjevili rozsáhlé vinice, ale minuli jsme rustikální římskou villu v centru obce. Škoda. A začaly nekonečné kempy s karavany. V oblouku mezi obcemi Detzem, Thörnich a Leiwen už jsme jeli vinicemi po obou stranách řeky ještě v rozlehlé nivě Mosely. Teprve u protilehlé obce Trittenheim se údolí Mosely začalo přecházet v kaňon. Volali jsme si s Olinou a Vláďou N. (u autobusu), že se už blížíme. Bohužel jsme špatně odhadli dobu jízdy a místo 20 minut jsme do místa stání busu v obci Neumagen-Dhron přijeli o později
• 17:00 na všechny (i Nývlty) jsme narazili v místním "sklípku". Na Mosele nejsou sklípky, ale vinárny (winegut). Průvodkyně nám prozradila, že nejdražší je koupě skleničky vína, láhev na místě stojí jen 10 euro a vzata s sebou pryč 5 euro. Kdekdo nakupoval. Eliáš koupil pro rodiče další láhev rýnského. Vezl jsem je v ruksaku
• 18:00 přes Piesport do Wintrichu už to bylo kousek. Eliášovi to nešlapalo. Musel jsem jej morálně podporovat, zatímco Lída jela před námi. 100 metrů k hotelu dokonce Elda kolo dotlačil
• 19:00 k večeři dorazil Jarda s Radkou, už asi ne Olina H., která rozmnožila řady lazarů
• 21:00 před odchodem na lože jsme se v pěti sešli v hale depandantu a Jarda s Frantou hráli. Na kytary. Jarda nás naučil hudební hru čísla a rundu. O kus chytřejší jsme se v půlnoci rozešli