Expedice 2018: Radweg Maare-Mosel / 3. den 14.9.2018

• 09:00 autobus po naložení kol vyrazil směr městečko Daun. Aspoň byl čas dospat
• 10:00 na bývalém nádraží v Daunu bylo ještě poměrně chladno. Trasa byla jasná, jen někdo řešil, zda zajet k sopečným jezerům Maar . Podle průvodce nestály za to. Trať začíná dlouhým stoupáním hned za viaduktem nad městem Daun
• 10:40 u vesnice Schalkenmehren jsme zajeli (nejsnadnější přístup) k vyvřelému jezírku Schalkenmehrener Maar. Dá se objet. Německými seniory se ráno hemžilo. Maar nestálo za to, ale ve vesničce byly hezké hrázděné domy. Další cesta vedla tu zvlněnou krajinou, tu rovinatou částí mezi pastvisky pohoří Eifel
• 11:15 na výjezdu z vesnice Gillenfeld jsme narazili na Vláďu s Olinou a společně zapadli do hospůdky na kafe. Zde nás dojeli Jarda s Radkou. Jet dál k vulkanickému domu nebo dalšímu sopečnému jezeru? Ne! Mířili jsme k jezeru Holzmaar u trati, kde naše domácí trojka opustila cyklostezku a vzala to zkratkou po silnici na Wallscheid. Sice se nám do cesty postavil kopec, ale aspoň byla změna. Všechny jsme dočasně ztratili. U vesnice Laufeld cesta objížděla technické objekty a podjížděla dálnici. Nuda
• 12:40 na kraji obce Hasborn jsme dojeli k autobusu, kde již dřepěla v trávě skupina Hora. Čekali jsme na ocásky asi 30 minut u piva, ale nikde nikdo (minuli autobus). A tak jsme se pustili do nejhezčí části celé cyklostezky směr město Wittlich. 3 tunely a ten nejdelší 600 metr. A jeden visutý a rozpadlý most . Trošku jsme se popasovali se skupinou lehce ojíněných německých mladíků, než jsme se jich zbavili na kraji Wittlichu 
• 13:50 Wittlich byl na hlavní trase nezajímavý. Protože jsme řešili jídlo, rychle jsme se propetli a jeli dál. Na výjezdu jsem si sedli k McDonaldovi. Eliáš si dal 4 cheesburgery
• další úsek až do obce Platten není vůbec hezký, vede mezi spletí silnic. U obce Platten naštěstí začala viničná část. Hospůdky ovšem bez štychu a tak jsme pokračovali podél říčky Lieser k Mosele. Cyklostezka se centrům obcím vyhýbá. V důsledku toho jsme přejeli most a hledali weinegut v obci Mülheim an der Mosel . Už společně se skupinou Hora. Leč marně
• 15:30 a tak jsme jeli dál k obci Brauneberg . A měli kliku. Zde pár podniků bylo. K rýnskému jsme si dali chleba se škvarkami. Našich přibývalo
• 17:45 po více než dvouhodinovém sezení jsme sedli na kola a razili k hotelu na večeři, která začínala již v 18:30. Kvůli degustačnímu večeru (10 euro)
• 20:00 degustace v restauraci místní vinařské rodiny. Bílá vína dobrá. Červená, na které čekal Jarda, špatná. Jarda znechuceně opustil podnik. A tak v malém počtu jsme dobojovali boj s ryzlinkem, samozřejmě trocken a v mrazivé noci nalezli hotel