Expedice 2018: Reil - Zell - Beilstein - Cochem / 4. den 15.9.2018

• 08:00 tradiční pozdní snídaně v našem podání, personál už nedoplnil máslo
• 09:00 odjezd autobusem směr Reil. Hodinku jízdy zase bylo možné využít ke spánku
• 10:20 autobus zaparkoval u mostu v centru maličké obce Reil . Konečně slunce. Tím pádem první část trasy po levém břehu podél  vinic pod zámkem Marienburg byla velmi příjemná. Ojíněn krásným počasím jsem zapomněl zapnout Sport-Tracker, takže 5 km v čudu
• 11:30 po příjezdu do města Zell bylo mým prvním cílem napít se Černé kočky. Schwartze Kätze, bílé vzpomínky na mládí. Když jsme jej konečně sehnali na pravém břehu, Lída tvrdila, že je stejně dobré jako to, co jsme pili v mládí. Já takovou paměť neměl
• ten den jsme jeli společně s Kafkovými, a to hned po pravé straně, což byla si chyba. Ne s Kafkovými, ale příbřežní stranou. Podle mne jízda po levé straně byla pravděpodobně více bez aut. Ta naše bohužel od obce Merl do Bullay vedla v sousedství frekventované silnice. V obci Neef jsme přejeli na levý břeh do obce Bremm
• 13:40 v obci Ediger-Eller jsme narazili na Nývltovi v příjemné zahradní restauraci. Lída si nakonec vepřové koleno nedala, ale Eliáš dvakrát schroustal brautwurst
• Senheim jsme projeli, aniž bychom pátrali po autobusu. O pivo nebyl zájem, byli jsme plni burčáku (federweisser) a to i červeného
• 14:45 krásná vesnička Beilstein byla plná turistů. Raději jsme připevnili kola k zábradlí a obešli malé centrum bez nich. Já ovšem v nášlapech. Vyklusali jsme až k vyhlídce u kostela za Jardova mrmlání
• zbylá trať přes vesničky Bruttif-Fankel a Valwig až do Cochemu vedla bohužel opět vedle frekventované silnice
• 15:50 do Cochemu jsme přijeli vlastně pozdě, protože nám zbývala necelá hodina na prohlídku. A to bylo málo. Zvolili jsme procházku bez kol. A bylo to letem světem. Odjezd v 16:45 byl příliš brzký. To se mohla v klidu odložit večeře
• 19:00 večeře začala opět s téměř hodinovým zpožděním. Po ní jsme vyrazili vstříc festivalu vína přímo v obci Wintrich. Ulicemi obce jsme ovšem křižovali se smíšenými pocity, protože oslava nikde. Ukázalo se, že byla daleko z centra a pouze u piva s muzikou z gramce. Fuj!
• 21:45 raději jsme zasedli na burčák v místní - asi vyhlášené - vinici (po vzoru restaurace) Weingut Matthiashof
• 22:30 na konec dne se v hale depandantu u kytary vystřídal vedle Jardy a Franty i Karel. Kolem půlnoci jsme to opět zabalili