Expedice 2018: Wintrich - Bernkastel - Traben-Trarbach - Reil / 5. den 16.9.2018

• 07:40 poprvé jsme na snídani dorazili dříve a mohli se tak dívat, jak jiní bloudí okolo "vyčištěných" stolů
• 09:00 po snídani bylo nutno naložit včas kola a bágly a připravit si oblečení do autobusu. Odjezd byl společný. Ale bez nás. My jsme se rozhodli vyjet později. V devět byla v údolí ve stínu ještě příliš veliká zima
• 10:00 zatímco po hotelu svištěly ruské uklízečky, slunce zavítalo do hlubokého údolí Mosely. Rozloučili jsme se Kafkovými, kteří nakládali kola a mířili do Trieru, a taky vyrazili. Mým cílem bylo jezdit co nejvíce po levém břehu - kvůli sklonu ranního slunce. A co nejvíce mezi vinicemi a ne tolik po cyklostezce, která vedla u řeky. Lída se sice bála kopců, ale zbytečně. Ve vinicích svítilo slunce, všude víno, milí česáči. V Mülheimu an der Mosel jsme překročili most a vzali to kolem zámku Lieser
• 11:00 v Bernkastelu-Kues už zase byla halda turistů. Procházeli jsme s koly, muziky hrály. Na hrad jsme opět nešli. Prošli jsme si jenom hlavní uličky v centru
• 11:45 cesta po pravém břehu vedla podél hlavní silnice skrze obec Graach an der Mosel . Bohužel. Asi jsme měli jet po nedoporučením levém. Poté co jsme podjeli nedostavěný visutý most u Zeltingenu-Rachtigu , jsme se dostali do problému, kde se najíme. Cestou byly spíše restaurace hotelového typu než nějaké příjemné weinegut nebo zahradní krčmy. Na kraji Erdenu jsme konečně na jednu narazili (seděli zde Horovi), ale všechno bylo obsazeno či rezervováno. Při průjezdu obcí Lösnich jsme se zapletli s koly do místní oslavy vína. Pryč!
• ve vesnici Wolf byl železný cyklista. My jej minuli
• 13:10 v městečku Traben-Trarbach už nebylo zbytí. Něco jsme museli zkousnout. Skrze hezkou mostní bránu jsme přejeli na levý břeh a u přístaviště měli kliku, že v místní cukrárně měli poslední volný stolek ve stínu (cca 60 %). Ten den bylo vedro. Vedle moučníků jsme si dali burčák
• 14:10 do cíle zbývalo deset kilometrů a tak jsem vymýšlel něco pro zpestření. Do vinic! Za obcí Enkirch jsme zajeli mezi vinice, projeli kolem zámku Burg, ze kterého byla vidět jen střecha, a kousek dál narazili na vinný kombajn. Konečně jsem pochopil, jak se strojově sklízí víno. Trochu masakr. Převozní vozy musí být ze zinku, protože kombajn vysype z 50 % hrozny a z 50 % šťávu
• 15:20 závěr jízdy nad Burgem a sjezd do Reilu proběhl v pohodě. Poslední testování hroznů a zaparkování v nábřežní restauraci kousek od autobusu. Seděli zde již Nývltovi a Petr s Ivou. Přidali jsme se k pití burčáku, zatímco Vláďa čekal na svůj žaludek. Byla to spíše sekaná
• 17:00 jsme rychle naložili kola, převlékli se a mazali do maličkého centra objevit restauraci k večeři. Skončili jsme u Itala v malé pizzerii. Eliáš si dal kolo 44 cm, my s Lídou 28 cm a mušle k tomu. Výborné. Eliáš nedojedl
• 19:00 odjezd autobusu dle plánu. Vše běželo bez problémů. Domů jsme jeli horní cestou kolem Frankfurtu a Würzburgu