Mikuláš 2018: Sobotní pochod hraničním hřebenem Lužických hor 

• 10:00 rychlý odchod, neb jsem kvůli pozdnímu závěru předešlého dne dlouho spal. Zatímco já se oblékal, ostatní už šlapali
• 10:45 jsem zahájil pochod, předpokládal jsem, že ostatní budou sedět v restauraci Luž. Neseděli. Jen čtyři lidé si dali něco k pití. Já zkusil opět třešňovici
• 11:30 všechny ostatní jsem dohnal na vrcholku Luž. Do rána napadal centimetr sněhového poprašku a šutry pokryla vrstvička ledu. Sestup z vrcholku na německou stranu nebyl příjemný a ostatní šli proto opatrně. To mne od nich oddělilo. Řekl jsem si, že na ně počkám v hospodě. Minul jsem příliš nezajímavou hospodu na konci sjezdovek. To za mnou na dohled šli Šímovi
• 12:00 jsem zaparkoval na pivu v níže položené hospodě Rübezahlbaude. Po objednávce jsem vylezl ven a kontroloval, zda mám ostatní v zádech. Nikde nikdo. Po telefonu jsem zjistil, že si sedli na oběd v restauraci u sjezdovky. Asi po 30 minutách jsem vylezl z hospody. Nikde nikdo a tak jsem vyrazil vstříc skalnímu městu sólo
• 12:50 jsem prošel první skalní město u Jeptišky. Bylo hnusně, z výhledu nebylo nic vidět, vyjma zavřené hospody pod vyhlídkou
• 13:20 jsem sestoupil na kraj lázní Jonsdorf a rozhodl se počkat v další hospodě. Jenže chtěli 10 euro za pivo. Zloději. Na to jsem nepřistoupil a pokračoval dál, do dalšího skalního města
• 14:00 u zavřené štoly jsem se rozhodl již sestoupit do Krompachu
• 14:15 těsně před hranicí mi odešel vybitý telefon, protože při průchodu skalními městy jsem stále mapoval. A tak jsem chvíličku omylem vyrazil na Hain. Naštěstí jsem se ohlédl a viděl správný směr
• 14:30 jsem zaparkoval v restauraci Na Hřebenovce, dal si tataráku (od rána jsem nic nejedl) a díky servírce dobíjel mobil
• 15:30 jsem opustil restaurant, o deset minut prošel ošklivým centrem Krompach a přes kopec lesem došel do Dolního Jižetína, Zbytek cesty vedl už stále do kopce. Ke konci mne to už moc nebavilo
• 16:00 docela rád jsem dorazil do penzionu, kde byli vzhůru jen Vašek a Jirka H. Všichni ostatní prý zalehli. Na chvíli jsem zavřel oči a slyšel jen, jak i ostatní dva v místnosti odcházejí na kutě. Prý je sraz okolo sedmé večer s odc hodem na večeři. To bylo na mne příliš zadlouho. Po hodině odpočinku jsem nastartoval auto, sundal ledový krunýř a opatrně odjel domů
• cesta byla hnusná, mlhy, ostřikovač nechtěl rozmrznout, takže jsem sklo šudlal. Cestou jsem musel koupit nemrznoucí směs a občas skla polít. Kolony aut jely pomalu, bylo velmi nepříjemné anticestovní počasí. Hnus. Stěrače se chytily až na dálnici, kdy ve středních Čechách vystoupala teplota pár stupňů nad nulu
• 20:15 konečně doma. Jedna z nejhorších cest