Expedice 2019: Stále podél řeky Adiže mezi vinice Mezzocorony / 6. den

• 11:00 s výjezdem jsme měli trochu problém. Chtěl jsem pokračovat po jižní straně řeky Adige mezi malými městečky a ne po severní, kde se stezka táhla rovně podél řeky. Hledali jsme výjezd, trochu bloudili. Stezka nebyla dobře značená a furt jsem se musel dívat do map.cz. Největší kufrování nastalo mezi Marlengem a Tscherms
• 12:00 teprve v Laně se to srovnalo. Prohlédli jsme si celý kostelní areál Mariä Himmelfahrt. Stezka již druhý den vedla mezi jablečnými sady. Teprve u Gargazone jsem se rozodl přejet na druhou stranu a zrychlit posun po severní, kratší a rychlejší trase
• 12:45 za Vilpianem v Barcafé jsme narazili na zbytek party
• 13:30 při průjezdu krajem Bolzana bylo sakramentské vedro. Rozhodl jsem se navštívit hrad Sigmundskron. Jediný. Nikomu z ostatních se nechtělo. Hrad byl na kopci
• 13:50 zaplatil jsem 10 euro a prošel jsem si celý hrad až nahoru věže. je zde muzeum Messnera, které obnáší památky asiatské provinience. Z toho důvodu byla asi většina návštěvníků z Asie. Po prohlídce jsem nastartoval oře a sjel z prudkého kopce. Jelo se mi lehce. Zapomněl jsem u hradu batůžek. Fuj!
• 14:50 za hodinu jsem zbytek dohnal v restauraci Al Ponte-Zur Brücke na kraji obce Vadena. Bylo nádherně
• 16:00 jízda širokým údolím Adige bylo zdlouhavá a úmorná. Lída toho měla plný zuby. Ke krátké zastávce došlo ještě před Salornem, ale Lídě se do hospody nechtělo. Jeli jsme dál sami dva. Hledal jsem nejkratší pokračování do cíle. Proto jsme jeli přes Rovere della Luna a potom rovnou skrze vinice. Co nejkratší cestou do Mezzocorony. Lída mi po celou dobu jízdy mezi vinicemi nevěřila, že vím, kudy jedu. Aspoň zobala hrozno
• 18:10 konečně u hotelu. Na měřiči jsem měl 96 km. Po srovnání z dní okolo to bylo ve skutečnosti o 10 více. Stopař v tomto ohledu říkal něco jiného, než plánování. A proti měřičům ostatních při stejných cestách jsem míval o 6-10 kilometrů méně. Když se Lukáš (průvodce) ptal, kdo má přes 100, ještě jsem to nevěděl.
• 19:00 večeře proběhla v hotelu, kde nebylo úplně milé prostředí. Starý hoteliér furt peskoval černošského číšníka. Měli jsme kliku aspoň v tom, že byl konečně teplý večer a seděli jsme venku. Zatímco vevnitř se hádali dva topkaři, Pavel a Vláďa