Slovensko 2019: Štiavnické vrchy: Banská Štiavnica - velký okruh / 22.6.

• 11:30 s brýlemi na nose jsem vyšel náměstím sv. Trojice po zelené k tajchu Veľká vodná nádrž a stoupal dál k naučnému chodníku Glanzenberg. Slunce žhnulo a noha jakžtakž držela. Archeologické naleziště původního osídlení kotliny není sice bohaté na vykopávky, jen pár zdí, ale tabulí s informacemi je hodně
• 12:20 došel jsem na východní okraj Glanzenbergu a začal sestupovat po poměrně příkré cestě. Musel jsem si dávat pozor, abych bolavým palcem nestoupnul na vyčnělý kámen. Cestou dolů jsem si prohlédnul jedinou nehlubokou sluj a úzkým chodníkem Úvoznou cestou se schody došel k zadní části horní Botanické zahrady
• 13:15 krátká pivní zastávka v restauraci Baracuda (u zast. Pod Kalvárií). Kde jsem potkal Danu s Jirkou H., který si dal panáka. Ti už měli Kalvárii za sebou
• 13:34 začal jsem stoupat na Kalvárii a v okolí hřmělo. Potkal jsem vracející se Šímovi. Jedna místní dáma mne varovala, že přichází buřina. Doufal jsem, že Kalvárii absolvuji v klidu, i když se bouřka ke mně stále více stahovala
• 14:00 Kalvárii jsem zvládnul bez deště. Při návratu jsem kousek za zastávkou Pod Kalvárií dohnal Šímovi a začalo pršet. Oni si nandali pláštěnky a šli do Botanické zahrady. Já se schoval pod stříškou stanice autobusu. Autobus nejel a nejel. Musel bych čekat téměř dvě hodiny. Asi po 30 minutách se měl déšť zmenšit. Vyrazil jsem, ale ouha, déšť se přihnal zpátky. V dešti jsem se schoval pod okap hospodářské budovy Botanické zahrady a čekal další půlhodinu
• 15:00 po hodině déšť skomíral a já vyrazil. Nejdříve nakouknout do kostela Nanebevzetí Panny Marie (byl zavřený) a pak na hodinovou prohlídku Kammerhofu, Baníckého muzea. Bohužel průvodce vypadal lehce zfetovaně, kýval se a dost nesrozumitelně mlel. Prohlídka baníctva byla přes jeho strašný výkon zajímavá
• 16:00 chvíli jsem řešil, zda si na další den objednat elektrokolo v Grand hotelu Matěj. Jenže v neděli mělo začít pršet již v poledne. Takže jízda na kole by byla krátká. Téměř za 30 éček? Nic jsem neobjednal a skočil jsem si na pivo do hotelu Bristol, který mi připomínal staré pražské kavárny
• 17:00 jsem se vrátil do penzionu a četl si tak dlouho, dokud nedorazili trekaři
• 19:00 začala společná večeře v restauraci u Böhma. Dal jsem si Sládkovičovu Marínu, což bylo kuřecí na medu s vínem. Omáčka velmi dobrá
• 21:00 jsme se přestěhovali do oblíbeného Café Trotuár. Tam jsem pokračoval horkou Bošáckou slivovicí
• 24:00 téměř o půlnoci byl s aktivitami konec