Emi H7 Emi
1. Při jednom ze svých vesmírných letů, jelikož po nocích cestuji rád,
G D C H7
za zády nechal jsem naši planetu a přistál v souhvězdí Žab.
Emi H7 Emi
Čekal jsem hojnost a úrodné roky, přátelský vzduch a vodu z křišťálu,
D7 G F+ H7
malebnou krajinu s horskými oky, jejichž odlesky se tříští o skálu.
Emi Ami
Lítal jsem nad krajinou až do mraků,
D7 G
honil se s motýly mezi květy,
E7 C A7
zpíval jsem písně hvězdných tuláků,
H7 Emi H7 Emi
objevoval vzdálené světy.
2. Sto padesát let jsem prožil v jejich světě za jediný moment svého snu,
sto padesát roků byl jsem žábou na planetě s odříznutou cestou ke kosmu.
A strašná gravitace mě ku prameni táhla, na němž kdo sedí, už nemůže se hnout,
na koho by ta rozkošnice sáhla, nemůže už nikdy nebem plout.
Nepozná úlety až do mraků,
večírky s motýly mezi květy
nerozumí písním tuláků
neupřímně zní jeho věty.
3. A jenom budík mi zvoněním naději dává, že rozum zas nalezne svůj klid,
jsem přece člověk, copak jsem žába, vždyť já se přece mohu probudit.
A zpívat všem, kteří tu jste a kdo z vás po nocích cestuje rád,
až poletíte vstříc novému světu, pozor na souhvězdí Žab.
Lítejte nad krajinou až do mraků,
hoňte se s motýly mezi květy,
zpívejte písně hvězdných tuláků,
H7 Emi H7 Emi E
objevujte vzdálené světy.
H7 Emi
4. Souhvězdí Žab se pozná velmi lehce, tamní obyvatelé jsozu zelení,
D7 G F+ H7 Emi H7 Emi E
zelené mozky v zelené lebce a od huby jim šlehaj plameny.