SLUNEČNICE (Jaroslav Hutka)

 

     C                              C7          F                         C

1. Je to všechno strašně dávno - slunce bylo větrem milováno,

                F                         C  Ami            Dmi          G  G7 (C)

   těhotné slunce se jen usmívalo - a proto tam ta slunečnice je.

 

2. V okně domů slunečnice stojí - za chvíli barák zbourat dají,

   jen malé děti si šeptají - a proto tam ta slunečnice je.

 

3. Člověk jak slunce dobrý není - nálady svý jak počasí mění,

   něvšímá si střech, jde po dláždění - a proto tam ta slunečnice je.

 

4. Slunečnice se právem k slunci hlásí - svou hlavu ke slunci hází,

   a člověk si v závisti hlavu srazí - a proto tam ta slunečnice je.

 

5. Slunce neobléká šaty nedělní - svou nahotou morálku lidí raní,

   holky mám rád, když jsou slunci podobný - a proto tam ta slunečnice je.

 

6. Kdyby každá holka slunečnicí byla - to by náš život byl roztoužená víla,

   ale život je šašek a blázny z lidí dělá - a proto tam ta slunečnice je.

 

7. Ona prý jen po mejdanech běhá - jen zlej ďábel se v jejích očích míhá,

   ale když líbá, tak padá z tebe tíha - a proto tam ta slunečnice je.

 

8. Mám také přání, když hvězda padá - chci aby ta holka byla pořád maldá,

   mladá mládím, co na lidský řeči nedá - a proto tam ta slunečnice je.

 

9. Až půjdeš domů ráno - budeš mít se sluncem ujednáno,

   že štěstím zkropí tvoji duši - a proto tam ta slunečnice je.