PAVEL BOBEK: Lásko mně ubývá sil

 

      G

1. Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel, sedl za stůl a uslyšel

   D7      Ami       D7        Ami        D7               Ami

   smích, krásná se zdála a na mně se smála a já se zeptal, jak

   D7       G

   říkat jí smím. Jestli chceš, tak mi tykej, jak chceš mi říkej

                     G7         C    D7

   a máš-li touhu, tak líbat mě smíš a bílá jak svíce už neřekla

                                    G

   více a já se jen díval jak sedá si blíž.

 

     G

2. A pak jsem ho spatřil, on k silákům patřila a vzápětí zamířil

   D7        Ami         D7       Ami          D7            Ami         D7

   k nám, já cítil jak blednu a dech můj se krátí, já malý byl a

            G

   byl jsem sám. To co potom se stalo mě úplně vzalo, měl začít

     G7          C          D7

   a právem mě zbít, však zničil mé plány, řek na místo rány slov

                        G

   pár, dodnes slyším je znít.

 

          G7               C

R: Řekl jí lásko mně ubývá sil, já říkal si dávno, že bídný jsem

   G       C

   byl, já cítil se králem, teď chudák jsem málem a v mlhách se

              G          D7              G

   ztrácí můj cíl, řekl jí lásko mně ubývá sil.

 

   G"

3. Dál vím že zmizel jak spadané listí ale jeho stín nezmizel

   D"7            A"mi         D"7    A"mi         D"7       A"mi

   s ním, my jsme dál tu hru hráli a ve dveřích stáli i tam

           D"7       G"

   s  námi stál  ten stín.  Byla krásná  jak nebe,  já slyšel sám

                     G"7     C"        D"7

   sebe jak říkám, že nepůjdu dál,  už nevím nic o ní, jen hlavou

                                      G"

   se honí těch slov pár a stín, co tam stál.

 

           G"7              C"

R: Řekl jí lásko mně ubývá sil, já říkal si dávno, že bídný jsem

   G"      C"

   byl, já cítil se králem, teď chudák jsem málem a v mlhách se

              G"        D"7                G"

   ztrácí můj cíl, řekl jí lásko mně ubývá sil.