PAVEL BOBEK: Nedělní ráno

 

          C          C7            F             G7

1. Zvonil budík, bylo ráno, v hlavě mé byl kámen snad a pod ním

   C    G7        C                         Ami

   tma, když jsem snídal džbánek piva ještě zdálo se že divnou

          G7              C                C7            F

   příchuť má. Když jsem spláchl chladnou vodou z očí sny a z

                   C Ami      Dmi           G7

   tváře závoj šedivý, řek mi pohled pouhý z okna ven, že

   Dmi          G7

   nedělní je den a lenivý.

 

      C             C7                F         G7

2. Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé

   C     G7       C                       Ami

   noci, tak jsem vyšel ven a díval se jak slunce nový den má ve

       G7             C            C7                F

   své moci. A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní, co z

                  C   Ami       Dmi                 G7

   horkých ploten voní, a náhle chtěl jsem být zas s tebou někde

   Dmi            G7          C

   za městem ve stínu jabloní.

 

   C7                           F                          C

R: Chtěl bych být v nedělní ráno v chodníku kvádrem žulovým

                      Dmi    G7                       C

   a proč divný smutek mívám, to snad se nikdy nedovím.

   C7                        F                          C

   A snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní,

                   Dmi     G       G7             C G7

   kéž mi zvony ranní písní na prášek srdce rozmělní.

 

           C           C7            F            G7

3. Šel jsem dál tou vůní ranní kolem bílých kočárků a dětských

   C      G7        C                       Ami

   mašlí, pak jsem dlouho stál a díval se na věci, které svět

         G7           C             C7            F

   občas krášlí. Snad vrátil se mi zrak a já se najednou zas

                C    Ami      Dmi           G7            Dmi

   díval na svět zpříma, teď už možná tvému štěstí lépe rozumím

      G7             C

   ač vím, že nejsi má.

 

   C7                           F                          C

R: Chtěl bych být v nedělní ráno v chodníku kvádrem žulovým

                       Dmi    G7                    C

   a proč divný smutek mívám, to snad se nikdy nedovím.

   C7                        F                           C

   A snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní,

                    Dmi   G        G7             C

   kéž mi zvony ranní písní na prášek srdce rozmělní.