C C7 F G7
1. Zvonil budík, bylo ráno, v hlavě mé byl kámen snad a pod ním
C G7 C Ami
tma, když jsem snídal džbánek piva ještě zdálo se že divnou
G7 C C7 F
příchuť má. Když jsem spláchl chladnou vodou z očí sny a z
C Ami Dmi G7
tváře závoj šedivý, řek mi pohled pouhý z okna ven, že
Dmi G7
nedělní je den a lenivý.
C C7 F G7
2. Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé
C G7 C Ami
noci, tak jsem vyšel ven a díval se jak slunce nový den má ve
G7 C C7 F
své moci. A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní, co z
C Ami Dmi G7
horkých ploten voní, a náhle chtěl jsem být zas s tebou někde
Dmi G7 C
za městem ve stínu jabloní.
C7 F C
R: Chtěl bych být v nedělní ráno v chodníku kvádrem žulovým
Dmi G7 C
a proč divný smutek mívám, to snad se nikdy nedovím.
C7 F C
A snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní,
Dmi G
G7 C G7
kéž mi zvony ranní písní na prášek srdce rozmělní.
C C7 F G7
3. Šel jsem dál tou vůní ranní kolem bílých kočárků a dětských
C G7 C Ami
mašlí, pak jsem dlouho stál a díval se na věci, které svět
G7 C C7 F
občas krášlí. Snad vrátil se mi zrak a já se najednou zas
C Ami Dmi G7 Dmi
díval na svět zpříma, teď už možná tvému štěstí lépe rozumím
G7 C
ač vím, že nejsi má.
C7 F C
R: Chtěl bych být v nedělní ráno v chodníku kvádrem žulovým
Dmi G7 C
a proč divný smutek mívám, to snad se nikdy nedovím.
C7 F C
A snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní,
Dmi G
G7 C
kéž mi zvony ranní písní na prášek srdce rozmělní.