Capo 2.
C Ami C
1. Ó já vždycky žil jen v rámusu měst a milióny prošel jsem jich
F G7 C F C G7
na mou čest, nebudu lhát, smíte se smát, já dál slámu v botách
C C Ami C
mám. I krejčí můj povídá vy jste podivnej typ a ukažte mi
F G7 C
někoho, kdo umí šít líp, ať mám třeba frak, ať se do parády
F C G7 C
dám, já dál slámu v botách mám.
G7 C G7
R: Tohle dávno už vím, z toho úniku není, kdyby stal se i div,
C
tak jen málo se změní, vždyť vím, kdybych měl mít nevím jaké
F C G7 C
jmění, já dál slámu v botách mám.
C Ami C
2. Ten, kdo potká mě ten pozná hned, jak málo se hodím pro ten
F G7 C F
městskej svět, čím to je, že ať dělám co dělám přísahám, já
C G7 C C Ami
dál slámu v botách mám. Já vím, že se ryba nesmí nožem jíst,
C F G7 C
umím báječně psát, taky báječně číst, čím víc se snažím, tím
F C G7 C
víc prozrazuju sám, já dál slámu v botách mám.
G7
R: Tohle dávno už vím, z toho ...
C Ami C
3. Já se v městě narodil tady žiju moc let, ale s venkovanem
F G7 C
odjakživa si mě každej plet, proto jsem se dneska s tímhle
F C G7 C C
svěřil právě vám, já dál slámu v botách mám. Chtěl bych se s
Ami
C
někým vzít ale pořád nemám s kým, ono někdy nestačí mít sako
F G7 C F C
jako manekýn, čím to je, že ať dělám co dělám přísahám, já dál
G7 C
slámu v botách mám.
G7
R: Tohle dávno už vím, z toho ...
C Ami C
4. Teď už dávno není fuk co si kde kdo povídá, když jsem takový,
F G7 C
tak prostě jsem i s tím se dožít dá, nebudu lhát, smíte se
F
C G7 C C Ami
smát, já dál slámu v botách mám. Žiju jako venkovan v bytě nad
C F G7
hlavní třídou, to jsem já, co si ho děti na zeď malují křídou,
C F
C G7 C
říkám všem i těm co ještě přijdou, já dál slámu v botách mám.
G7
R: Tohle dávno už vím, z toho ...