PAVEL BOBEK: Tak já se loučím

 

Capo 2.

       C                           F

1. Jak monzun prošel jsem celý svět a velkoměsta znám už nazpaměť

            C                           G7

   ve všech žil jsem sám chladný jak jižní pól,

       C                         F

   mně žádná žena dlouho nezdrží mám svůj cíl, dokud dýchám, mám

                    C                 G7            C

   proč žít, neznám smutek a smůlu, tak kašlu na světabol.

 

           C7      F                                   C

Refrén: Jediným zákonem mi bylo chladné ráno v kterém začínala má nová

         C7       F                                       C

   pouť, na hrázi přístavní, kde jsem postával jak prázdný šíf,

   C7     F                                     C

   dálka nekonečná, to se jen krásně říká dokud nezkusíš jak dál

                          D7

   po ní plout skončí tam, kde tvé kroky zastaví dívčí boky,

   G7                                    F

   probudí tvé svědomí. Tak já se loučím, už mě nebudete vídat,

   C           C7       F

   loučím se svým soužením, loučím se, už nechci města střídat

   C         G7 C    F  C         G7 C

   pozítří se ožením, jé, pozítří se ožením.

 

          C                                            F

2. Já měl jsem to dávno v krvi od dětských let, znal jsem pouze

                               C

   cestu tam a žádnou zpět a mé rodiče to trápilo, že dělal jsem

                  G7              C

   si jen co jsem chtěl, pro mně klid byl vždycky velkou neznámou

         F                                 C

   někdy chtěl jsem se vrátit domů za mámou a říct jí, co tenkrát

   G7                      C

   v mládí jsem říct neuměl.

 

   C7      F                                   C

R: Jediným zákonem mi bylo chladné ráno v kterém začínala má nová

         C7        F                                     C

   pouť, na hrázi přístavní, kde jsem postával jak prázdný šíf,

   C7     F                                    C

   dálka nekonečná, to se jen krásně říká dokud nezkusíš jak dál

                          D7

   po ní plout skončí tam, kde tvé kroky zastaví dívčí boky,

   G7                                    F

   probudí tvé svědomí. Tak já se loučím, už mě nebudete vídat,

   C            C7        F

   loučím se svým soužením, loučím se, už nechci města střídat

   C         G7 C   F  C          G7 C

   pozítří se ožením, jé, pozítří se ožením.