Capo 2.
C F
1. Jak monzun prošel jsem celý svět a velkoměsta znám už nazpaměť
C G7
ve všech žil jsem sám chladný jak jižní pól,
C F
mně žádná žena dlouho nezdrží mám svůj cíl, dokud dýchám, mám
C G7 C
proč žít, neznám smutek a smůlu, tak kašlu na světabol.
C7 F C
Refrén: Jediným zákonem mi bylo chladné ráno v kterém začínala má nová
C7 F
C
pouť, na hrázi přístavní, kde jsem postával jak prázdný šíf,
C7 F
C
dálka nekonečná, to se jen krásně říká dokud nezkusíš jak dál
D7
po ní plout skončí tam, kde tvé kroky zastaví dívčí boky,
G7 F
probudí tvé svědomí. Tak já se loučím, už mě nebudete vídat,
C C7 F
loučím se svým soužením, loučím se, už nechci města střídat
C G7 C
F C G7 C
pozítří se ožením, jé, pozítří se ožením.
C F
2. Já měl jsem to dávno v krvi od dětských let, znal jsem pouze
C
cestu tam a žádnou zpět a mé rodiče to trápilo, že dělal jsem
G7 C
si jen co jsem chtěl, pro mně klid byl vždycky velkou neznámou
F C
někdy chtěl jsem se vrátit domů za mámou a říct jí, co tenkrát
G7 C
v mládí jsem říct neuměl.
C7 F
C
R: Jediným zákonem mi bylo chladné ráno v kterém začínala má nová
C7 F
C
pouť, na hrázi přístavní, kde jsem postával jak prázdný šíf,
C7 F
C
dálka nekonečná, to se jen krásně říká dokud nezkusíš jak dál
D7
po ní plout skončí tam, kde tvé kroky zastaví dívčí boky,
G7 F
probudí tvé svědomí. Tak já se loučím, už mě nebudete vídat,
C C7 F
loučím se svým soužením, loučím se, už nechci města střídat
C G7 C
F C G7 C
pozítří se ožením, jé, pozítří se ožením.