Dolomity / Brenta
Skupina Brenta Dolomiti, zkráceně Brenta již neleží na "vlastním území" Dolomit, ale jihozápadně od něho na druhé straně údolí Adige. Z krajinářského hlediska patří k nejhezčím částem tzv. Jihozápadních vápencových Alp. Oblast bývá označována za zemi zaslíbenou pro vyznavače zajištěných cest. Je to trochu nadnesené. Určitě je ale "mekkou" lezců, kterým nabízí všechny stupně obtížnosti. Skalnatý hřeben Brenty je dlouhý 25 km a v jižní třetině se dělí na dvě větve. Skupina má stejný charakter jako ostatní dolomitské skupiny, jen je v ní všechno větší a výraznější než jinde. Turisty si podmaňuje působivými kulisami rozeklaných hřebenů, smělou stavbou věží či hlubokou roklí. To vše orámováno pestrobarevnými alpskými loukami. Na západní straně hlavního hřebene se nachází několik menších ledovců, které jsou pozůstatkem někdejšího ledového příkrovu, jenž dosahoval téměř dvou a půl tisícové nadmořské výšky, a několik malých ledovcových jezírek. Ve středobodu leží hlavní vrchol, třítisícová Cima Tosa (3159 m) a proslulý Campanile Basso (2877 m) neboli "Gaglia" 300 m vysoká, osamoceně stojící skalní jehla. Brenta patří mezi nejnavštěvovanější oblasti Alp. Zejména pak v letní, hlavní sezóně, ve střední části horstva bývají veškeré noclehárny beznadějně obsazeny. FERRATY: Rokem 1864 se datuje horolezecké dobývání Brenty, které bylo korunováno výstavbou výškových zajištěných cest. Vodorovné skalní lavice, vzniklé v průběhu let přirozeným zvětráváním, vybídly ke vzniku souvislé, různě kombinovatelné sítě via ferrat. V průměrné nadmořské výšce 2500 až 3000 metrů probíhají výškové cesty, zajištěné kilometry fixních lan a proslulé dlouhými, vzdušnými žebříky. Přestože jsou cesty různého stupně obtížnosti a s velkým množstvím jistících prostředků, neměl-li by býti podceňovány, zejména dojde-li k prudkému zvratu počasí. Vzhledem k fyzickým i časovým nárokům výškových cest, byla v centrální části masívu zbudována řada chat a bivaků. MAPA:
|