Přechod cest: Bochette-Alte, Bochette-Centrale, Osvaldo Orsi a Alfredo Benniny

Plán: projít za dva dny ferraty v centrální části Brenty, výchozí místo Rifugio Vallesinella (1513)
Celkové převýšení: 2400 a 600 m
Celkový čas: cca 10:30 a 8:15

První den v osm hodin jsme vyrazili od Rif. Vallesinelli po cestě 317 k Rif. Casinei. Lehký výstup Od chaty Casinei jsme šli pro po cestě č. 317 k Rif. Tuckett. Od ní po okraji údolí, ale tentokrát po sněhu až do sedla Bocca del Tuckett. Ledovec Vedretta di Brenta Iferiore má asi 600 metrů, ale je nutné zdolat asi jen kolem 300 metrů. My jsme si pro jistotu vzali mačky, ale jejich použití nebylo nutné. Ze sedla Bocca del Tuckett vede značená cesta Sentiero delle Bochette-Alte. Stoupá skálou prudce nahoru až do výšky téměř 3000 m (Sentiero Erico Pedrotti). Poté se jde chodníčkem ve stěně (Garbariho police). Na konci je odbočka na vrchol Cima Brenta. Dále pokračuje část cesty zvaná Dorotea-Foresti. Na jejím konci je sněhový žlab, který nám přišel jako nejtěžší místo. Po obejití skalního bloku se otevře výhled na údolí ledovců Vedretta Dei Brentei a Vedretta Dei Sfulmini, ve kterém leží Rif. Alimonta a Rif. Brentei. Po přelezení skalního zářezu vede cesta přes plochý vrchol Cima Molveno. Z něj se sestupuje na ledovec Vedretta Dei Sfulmini, odkud vede cesta k Rif. Alimonta, anebo lze pokračovat Viou delle Bocchette-Centrale. Tudy jsme také pokračovali. Cesta nabízí pohled do údolí Busa Dei Sfulmini. Na cestě je opět mnoho žebříků a lan. Pohledy na Gugliu a ostatní vrcholy stojí za to. Opět se přeleze skalní hřeben a policí ve skále nad údolím Val Brenta Alta jme došli k menšímu ledovci a cestou přes sedlo Bocca di Brenta k chatě Rif. Pedrotti.

Druhý den ráno jsme vyrazili cestou Osvaldo Orsi. Ta není zdaleka tak záživná a ani udržovaná. Místa, která jsou jinde dobře zajištěna, jsou zde bez lan a tak nám nepřipadalo, že by měla být minimálně o stupeň méně obtížná než cesty z minulého dne. Vede okrajem údolí, asi v půlce jsme vystoupili do sedla Basso dei Massodi a odtud chvílemi ve stěně, chvílemi sněhem, až pod sedlo Bocca del Tuckett. Výstup do sedla je možný buď po pravé straně údolí po lanech (hodně se tu drolí kamení), nebo příměji po sněhu. Svah má ovšem pořádný sklon a bez maček to není nic příjemného. V sedle začíná cesta Sentiero Alfredo Benniny. Ze začátku se leze skálou a po žebřících pod vrchol Cima Sella. Potom místy sněhem mírně do kopce pod Campanile di Vallesinella a vystoupá se až do výšky 2900 metrů. Odtud cesta klesá až do sedla Passo dei Grosste. Ze sedla jsme sešli k chatě Rif. Graffer. V mapě je uvedena pod názvem Rif. Groste. A odtud po cestě 382 zpátky k Rif. Vallesinella. Tahle cesta (hlavně její vrchní a střední část) opravdu stojí za to. Vypadá to trochu jak skotské vřesoviště doplněné výhledy na masív Brenty.

By www.stud.fit.vutbr.cz (upraveno)